Tentokrát bych se chtěla rozepsat o tom, co vnímám jako obrovský mýtus o malování. Pokud jste už ode mně četli článek „Potřebuji talent?“, pak můj názor na talent znáte. V tomto článku bych na to chtěla navázat a rozepsat se o tom, proč není dobré si myslet, že talent stačí a není potřeba se o malování více učit…
Lidé, kteří chtějí malovat, musí mít talent
Souhlasíte s tím, co jste si právě přečetli? Opravdu si myslíte, že lidé, kteří chtějí malovat, musí mít nějaký talent? Já ne. Jsem přesvědčená do morku kostí, že malování je dovednost, která se dá naučit. Nevím, kde toto všeobecné a mylné přesvědčení vzniklo. Možná už ve škole, kde paní učitelky rády hodnotily větami „tohle se ti povedlo, na to máš talent“ a „z tebe zpěvačka asi nebude, nemáš na to talent“ apod. Možná už tehdy v člověku vzniká dojem, že na kde co je potřeba mít talent, a pokud ho nemáte, máte smůlu.
A tím, jak se to posílá dále stylem: „Pepíčku, ty bys sice chtěl sportovat, ale pan učitel/trenér říkal, že nemáš na sporty talent, že ani nevylezeš v tělocviku po tyčce na čas a tak si raději vyber něco jiného“, tak Pepíček řekne zklamaně „dobře, mami/tati“ a jde hrát raději videohry (protože kolo, lyže atd. je přece taky sport), se tyto mýty o talentu dále „krmí“.
Chudák Pepíček, mohl být třeba skvělý atlet a běhat na Zlaté tretře a Diamantové lize, ale uvěřil trenérovi/panu učiteli, protože je určitá autorita. Jeho přesvědčení vzal za své, aniž by si ověřil, jestli je to pravda, protože byl ještě malý. A přitom jenom to, že by ho to bavilo a vložil by do toho extra úsilí, mohl být skvělý.
Co chci tímto smyšleným příběhem říct, je to, že se často sami limitujeme, aniž bychom k tomu měli důvod a věříme okolí více než sami sobě. Ale zpátky k tématu tohoto článku.
Vím, že na druhou stranu je příjemné slyšet, když namalujete pěkný obrázek, a někdo vám řekne „jé, to je pěkný obrázek, ty máš talent“. Pak se člověk hrdě načepýří a rozzáří a už nikomu nepoví, že má dalších dvacet nepovedených obrázků schovaných v šuplíku.
V čem je zakopaný pes
V čem vidím problém? Vždyť je přece fajn, něco takového slyšet. No to ano, ale člověk pak usne na vavřínech. Řekne si třeba něco v tomto smyslu „fajn, mám talent. Budu-li malovat tak jako dosud, bude to stačit a bude to pohoda“. Jenže dříve nebo později narazí na něco, co mu bude bránit se posunout. Jeho schopnosti a styl malby budou stále stejné, konstantní. Kdežto přijme-li fakt, že je potřeba, aby se něco nového také naučil, a opravdu se to naučí, posune se dále.
Uvedu vám příklady. Může dojít třeba k tomu, že při malování obrazu člověk namíchá uspokojivé barvy, ale má třeba drobné rezervy. Něco by se dalo zlepšit. Kdyby v této fázi přijal fakt, že se potřebuje doučit pár drobností, začal by míchat dokonalé barvy. A tak je to třeba i se štětci. Člověk namaluje první obraz, určitými štětci a postupy a povede se mu. U dalšího obrazu postup opakuje a povede se mu. Už nezkouší, jaké další má možnosti, spokojí se s tím, co dosud fungovalo. Dále neřeší, že jiným štětcem by si třeba malbu urychlil nebo zjednodušil. A tak dále, příkladů je spousta.
Proč tento mýtus o malování řeším?
Co vám chci tímto článkem předat? Několik myšlenek:
- To, že někdo řekne, že máte talent, ještě neznamená, že jste dosáhli svého maxima a už se nemáte co učit.
- K malování NEPOTŘEBUJETE talent. Potřebujete informace a naučit se postup – míchat barvy, umět s barvami pracovat, umět pracovat se štětci a správně je používat, znát postup malby, který funguje.
Je mi smutno z toho, když slyším někoho říkat „já bych tak rád uměl malovat, ale nebylo mi to dáno“. Nebo něco v tomto smyslu. Myslím si, že člověk, který se rozhodne naučit malovat a myslí si, že nemá talent, má určitou výhodu, proti člověku, který si myslí, že talent má.
Tou výhodou je otevřená mysl, ochota učit se a přijímat nové informace a zkoušet je v praxi. Jsem přesvědčená, že v tomto případě je člověk schopný se hodně rychle zlepšovat a „předežene talentovaného malíře“ mílovými kroky, protože ten se spoléhá na svůj talent a není tolik ochotný se něco učit.
A teď si představte, čeho by byl schopný dosáhnout, kdyby to spojil, využil svůj „talent“ a přidal k tomu ochotu učit se novým věcem. To by bylo parádní.
Závěr
Doufám, že pokud je váš případ to, že o sobě smýšlíte jako o někom, komu malování nebylo dáno do vínku, tento článek změní váš názor a vlije vám odvahu a odhodlání pustit se do malování. Věřím také, že jsem vám alespoň jeden mýtus o malování vyvrátila a že už věříte, že nepotřebujete řešit talent.
Já jsem za sebe moc ráda, že jsem na začátku dostala pomyslnou facku a z prvního úspěchu rychle vystřízlivěla, protože kdyby se mi dále dařilo, asi bych svým způsobem „zpychla“ a neměla důvod, hledat si další informace a učit se nové věci. A že jich byla hromada, ale stálo to za to…
Pokud vám to dnes ještě nestačilo, koukněte se do seznamu článků a přečtěte si další, nebo se koukněte na videa, která tvořím zde.
Jestli cítíte, že se chcete do krajinomalby akrylem vrhnout po hlavě, začněte tím, že si ZDARMA stáhnete průvodce „OBJEVTE, KTERÁ MALÍŘSKÁ CESTA JE PRO VÁS“.
Pokud chcete získat všechny informace podstatné pro krajinomalbu akrylem, pak je pro vás kompletní placený balíček „Ovládněte krajinomalbu akrylem“, který zahrnuje práci s pomůckami, práci s předlohou, oblast míchání barev, podstatné informace ke krajinomalbě a tvorbě obrazů.
Jestli s malbou teprve začínáte a ještě nemáte vybrané správné pomůcky, hodí se vám „Průvodce výběrem pomůcek“. Díky němu získáte jistotu výběru, nebude vám nic chybět a můžete se s klidem poustit hlouběji do světa krajinomalby.
6 komentářů
Pepa3rd · 11. 7. 2023 v 12:55
Zakopaný pes je v tom, že si takový začínající malíř nedává větší výzvy. Zůstává u malování obrázků podle návodu pro začátečníky a to ho nikam neposune.
admin · 11. 7. 2023 v 15:44
Ano, s tím také souhlasím. Lidé si často myslí, že jsou pořád začátečníci, přitom už třeba nejsou, a drží se zbytečně při zemi. Další věcí je to, že začátečník vlastně nemá ještě odhad v tom, co je pro něj „lehké“ a co je „výzva“. Kolikrát se mi stávalo, že jsem si myslela, že určitá krajina bude lehká a přitom jsem se natrápila. Někdy je těžké „vlézt“ se mezi to, co je až moc lehké a to, co nás trošku posune, ale přitom to není až moc těžké, aby nás to neodradilo.
Abych pravdu řekla, tak já pro tyhle začátečnické návody krok za krokem příliš nejsem, protože neřeší podstatné problémy. Ukazují spíše jednu možnou variantu, jak něco namalovat, začátečník to napodobí, zvládne, ale pak, když má malovat něco sám, tak neví. Přijde mi, že jsou spíš vhodné jako ukázka. Bohužel, co se akrylu týče, tak je u nás v republice velmi málo kvalitních zdrojů informací, jak pro začátečníky, tak hlavně pro ty, co se tomu chtějí věnovat více do hloubky. Přesvědčuji se o tom při každé návštěvě knihkupectví. Nejvíce je tam knih o olejomalbě, kresbě, pak o akvarelu, a o akrylu jsem tam našla jednu jedinou.
Pepa3rd · 12. 7. 2023 v 15:34
Ano, s tím mohu jedině souhlasit. U nás je to ohledně akrylu velmi špatné, od dostupnosti pomůcek až po malíře. Když jsem někdy v roce 2019 k vánocům dostal od ženy první barvy, našel jsem v podstatě všechny informace jen v USA v angličtině. Něco jsem si namaloval, poměrně spokojen s výsledkem, ale chtěl jsem se posunout, zeptat se někoho jak řešit konkrétní problémy a protože nebylo koho, zaplatil jsem si poměrně drahý kurz akrylové malby. Měl jsem velká očekávání a těšil se jak malej kluk. Konečně si vyzkouším různá akrylová média, různé konzistence barev aniž bych si je musel na zkoušku kupovat a někdo mi konečně odpoví na specifické problémy a techniky spojené s akrylem (rychlé schnutí, vytváření gradientů, suchý štětec, lazury, použití spreje, atd.) Byl jsem ale těžce zklamaný z průběhu. Většina účastníků malovala olejem a já se lišil jen tím, že jsem dostal akrylové barvy a kelímek na vodu místo na olej. Nedostal jsem ani jednu odpověď na konkrétní otázku týkající se akrylu. Neměli tam žádná média, retardér, jen jeden druh barev a když jsem se tam s čímkoliv při malbě potýkal, dostal jsem odpověď, že olejem bych to měl raz dva a bez námahy.
Jediné pozitivum bylo, že jsem tam dostal plátno na rámu a poznal, jaký je rozdíl v malbě na kvalitní podklad, ačkoliv dnes bych ho ještě přetřel a vyhladil, protože rád maluju na superhladký povrh.
Knihu o akrylu jsem si jednu koupil, ale vlastně se mi žádný z tam uvedených obrazů nelíbil. Mám rád realizumus a přirozené barvy. U nás se ale akryl používá snad jen pro moderní umění. Ale aspoň vysvětluje základní techniky. Jinak čerpám z videí, nejvíce jsem se dozvěděl asi od této autorky, která si s diváky skutečně hezky povídá a popisuje detailně techniky https://www.youtube.com/@Lachri i když maluje jiný styl.
Jinak ohledně složitosti, já mám vždy pocit, že to nemůžu namalovat a nakonec, i když mi to trvá extra dlouho, to nějakým způsobem dokopu do slučného výsledku, kolikrát nevím jak se mi to povedlo, ale vypadá to tak, že po mě všichni chtějí ten obraz namalovat do obýváků a já když si vzpomenu na ty desítky hodin …. 🙂
admin · 13. 7. 2023 v 7:15
Přesně. To byl důvod, proč jsem založila tento web a blog, aby to bylo místo, kde je spousta informací, i když jsem o akrylu taky na samém začátku před šesti lety nic nevěděla. Chtěla jsem, aby tady byly podobné možnosti jako v zahraničí. Tam je akryl na vzestupu. Tady ho každý kritizuje, především malíři olejovými barvami. Jenže co mě od oleje odrazuje je délka schnutí a ředidla.Je mi líto, že máte s kurzem špatnou zkušenost, bohužel nejste první, kdo mi to píše. Řada lektorů malby umí sice třeba pěkně malovat, bohužel to ale neumí předat a vyučovat, což je podle mě ten největší kámen úrazu.
Pokud máte rád superhladký povrch, tak opravdu doporučuji dřevo. Dají se už u nás koupit i „dřevěná plátna“. Já jsem ho vyzkoušela, našepsovala 3x, vždy po každé vrstvě zbrousila a je pak opravdu extrémně hladké.
To máte pravdu, taky jsem si všimla, že se v ČR akryl hodně používá na pro moderní „křiklavé“ umění. Přijde mi, že málokterý umělec umí v akrylu namíchat přirozené přírodní tlumenější odstíny. Také sleduji Lisu Lachri, přesně jak říkáte, od ní člověk co se techniky týče pochytí asi nejvíce, pokud rozumí aspoň trošku anglicky. Ona často používá také airbrush a nebo rozmazávání mopem.
Před pár týdny jsem objevila ještě jednoho pána, který maluje akrylem podobně jako olejem, právě používá i méduim na zpomalení schnutí a jmenuje se David Jansen. Sice já na tyhle obrázky, které vypadají „ala někde ze zámku starší technikou“ moc nejsem, ale to, že tohle dokáže s akrylem a vypadá to jako malované olejem mě fakt zaujalo.
A ještě zmíním pána, na kterého jsem také narazila nedávno a jmenuje se Charles Evans. Ten má zase některá videa, kde ředí akryl vodou a napodobuje akvarel nebo malbu vodovkama.
Jj, krásný obraz zabere spoustu hodin, a lidé, co nemalují, si to neuvědomují. Pak se třeba diví, že obraz stojí tolik peněz, ale když si to člověk rozpočítá na počet hodin a materiál, tak je to ještě levné 😀
Ráda bych viděla, co malujete, máte někde obrázky, kde bych se mohla kouknout, např. IG? Nebo mi klidně pošlete foto na email hanka@krajinomalbaakrylem.cz
Pepa3rd · 13. 7. 2023 v 9:23
Kurz byl bohužel zklamáním ohledně malby akrylem, protože nikdo z lektorů akrylem nic z toho co bych chtěl malovat nikdy nenamalovali a už vůbec nepoužívali technyky vhodné pro akryl a realistickou malbu. Celkově to ale nebyla taková tragédie, protože tam byli fajn lidé a nějaké obecné principy jsem se taky dozvěděl. Navíc, když jsem se tam jednou při odchodu umazal ruce o neumytou paletu s olejem, ověřil jsem si, že s tímhle malovat fakt nechci (20 minut jsem to ze sebe dostával terpentýnem :))
To je náhoda, tak na pana Davida Jansena jsem narazil asi před měsícem, prošel jsem spoustu jeho videí a dost mě zaujal co se týká malby a vlastně se mi malba, která vypadá velmi detailní a přesto není (opravdu nemaluje kažtý chlup psa a přesto mu žádn nechybí :)), nicméně, jeho technika asi není pro mě. V některých videích ji detailně popisuje, je to specialista, odborník na akrylové barvy a pigmenty, původně navrhoval jejich složení a pokračuje v tom i nyní s vlastní řadou barev. Vysvětluje, z čeho se barvy v tubě skládají a jak se liší různé „kvality“ obsahem a poměrem složek (hlavní rozdíál je poměr plnidla a pigmentu). Barvy si pak upravuje podle svého a vytváří z nich pomaluschnoucí akryl. Ve zkratce, nechává postupně (dlouhodobě) vysichat vodu a nahrazuje ji retardérem, čímž dosáhne asi podobného efektu jako třeba značka „golden open“. Možná to někdy v budoucnu zkusím, ale nejprve se chci naučit pracovat s akrylem tak jak je a používat jen vodu, protože věšina sledovaných umělců i tak tvoří nádherné malby, takže to jde :).
Pana Charles Evans neznám, určitě se podívám. Jeho obrazy vypadají spíš jako malba akvarelem. To jsem zkoušel jen jednou u toho medvěda pro dceru :).
Obrazy vám můžu nějaké poslat, maloval jsem ale jen jeden rok, takže jich moc nemám. Co se narodila dcera, pak už nebyl čas :). Teď se k tomu zase chci vrátit.
admin · 14. 7. 2023 v 12:25
Malba akrylem není vyloženě jednoduchá, ale když to člověk zvládne, stojí to za to. Někdy mi přijde, že řada malířů raději sáhne právě po olejových barvách, protože se jim to zdá jednodušší.