8 důvodů, proč používám vlastní fotografie jako předlohu

Vítejte u článku „8 důvodů, proč používám vlastní fotografie jako předlohu“. A jak už samotný název článku prozrazuje, tentokrát půjde o předlohy. Dovíte se, proč vlastní fotografie používám, co se při tom naučím, také to, jestli jsem někdy použila fotografii z internetu a jaký mám názor na používání fotografií z internetu u malířů „profesionálů“, kteří prodávají vlastní obrazy. Jdeme na to…

1. Baví mě to

Na prvním místě nemůžu zmínit nic jiného než to, že mě to prostě a jednoduše hodně baví. Ráda chodím venku v přírodě a fotím si krajinku nebo její část, u které si myslím, že z toho bude krásný obraz. Na túry bych chodila tak jako tak, protože mě baví být venku v přírodě, ale tím, že si fotím předlohy, dodávám těmto procházkám a výletům další význam a smysl a o to více mě to baví.

2. Dávám do obrazu své vidění krajiny

Druhým důvodem pro tvorbu a použití vlastní fotografie je ten, že dávám do obrazu vlastní vidění krajiny už při samotném fotografování. Takto je obraz skrz na skrz odrazem mé osobnosti a toho, co se mi líbí a mého výběru kompozice. A nezáleží na tom, jestli použiji fotografii celou, nebo si následně vyberu jen určitý její výřez. Prostě vyfotím a namaluji to, co se mi líbí.

3. Učím se tím

Fotím si ale nejen to, z čeho bude krásný obraz. Některé fotografie si fotím zároveň i jako učební materiál, tzn., že si fotím tu část krajiny, kterou se chci naučit malovat a se kterou mám prozatím problém.

Uvedu konkrétní příklad – třeba si vyfotím les z nadhledu, z podhledu, osvětlený zepředu, nebo osvětlený zezadu. Poté doma zkoumám, jaký je rozdíl např. v barvách a pak si projdu v hlavě postup, jak bych to malovala. Kterými barvami a štětci bych začala, kterými bych pokračovala, jaké jsou proporce stromů vůči sobě a vůči okolí, kontrast vůči obloze atd.

Tyto fotografie mi poslouží také v budoucnu, budu-li chtít malovat krajinu podle fantazie, nebo budu-li potřebovat propojit několik předloh do jedné krajiny. Budu už znát zákonitosti, které pro danou krajinu platí (např. rozvržení světla a stínu, nebo proporce).

4. Ověřuji si teorii a fotka je důkaz

Už jsem výše zmínila, že jedním z mých důvodů pro tvorbu vlastních fotografií jako předloh pro obrazy je to, že se tím učím. Už to, že jdu ven do přírody a koukám kolem sebe, už tím se učím. Také si ale vlastně ověřuji to, co jsem se už naučila, jestli to stále platí, jestli jsem se nezmýlila. Ověřuji si tak teorii, jestli je shodná s tím, co ve skutečnosti vidím. Uvedu příklad.

Teorie vzdušné perspektivy – vzdušná perspektiva zachycuje měnící se množství vzduchu mezi sledovaným prvkem krajiny a vzdáleností malíře od tohoto prvku krajiny. Tzn., že s přibývající vzdáleností mezi malířem a pozorovaným prvkem krajiny přibývá také „masa vzduchu“ a tím se mění barva a kontrast malovaného prvku krajiny. Teoretická poučka jak vyšitá. Znát to je užitečné. A co to tedy znamená v praxi?

Jdu a ověřím si to třeba pohledem z balkónu na vzdálené hory nebo výšlapem na hory a pohledem do dálky. Opravdu se mění barva a kontrast hor, podle toho, jak daleko ode mě jsou? Jasně, že jo! A jak moc? Jaká je to barva – teplá, neutrální, studená, jak moc kontrastuje s oblohou a okolím? Tímto způsobem si ověřím to, co jsem se naučila. Vím, že to tak je, informaci si pak ověřím a zapamatuji. Později už při malbě jakéhokoli obrazu vím tyto „zákonitosti krajiny“ i kdybych malovala podle fantazie. A jak jsem zmínila, výsledná fotografie je vlastně určitý důkaz toho, co jsem vypozorovala.

5. Už ve chvíli, kdy fotím vlastní fotografie, přemýšlím o obraze

Dá se říci, že fotím vlastně hlavně to, co už vím, že chci malovat. Takže to je první bod, o čem při fotografování vlastní předlohy přemýšlím – co chci malovat (vodopád, hory, les, strom, kaluž v lese, atd.). Další částí, o které při focení přemýšlím, je kompozice krajiny. Tzn., co chci vyfotit a ve které části obrazu chci mít tento hlavní bod umístěn, případně jestli z toho bude jen jeden obraz, nebo několik. Pak rozdělím předlohu na několik samostatných částí.

Také je pravdou, že už při focení krajiny mi v hlavě běží to, na jaký formát (rozměr plátna) budu malovat, jakými štětci, jakými barvami. Už to nejsem schopna ovlivnit a nechat tyto myšlenky na později. Zkrátka, když vidím krajinu, už mi to v mysli samo naskakuje. Také zvažuji to, jak těžký obraz to bude a jestli ho zvládnu namalovat.

Také se rozhoduji, jestli to bude předloha takzvaně „do zásoby“, nebo je to krajinka, která mě natolik nadchla, že ji namaluji co nejdříve.

6. Obraz má určitou historii a příběh

Líbí se mi představa, že obraz, který jsem namalovala, má určitou historii, kterou získává už od počátku, vlastně od doby, kdy vybírám lokalitu, kde budu fotit předlohy.

Kdybych jen stáhla obrázek z internetu a namalovala podle něj obraz, neměl by prakticky žádnou historii. Přijde mi to trochu jako hromadná výroba – stáhnout obraz, přemalovat, zabalit, poslat a hurá na další.

Proti tomu vlastní tvorba fotografií pro mě znamená to, že když je můj obraz hotový, vím, že má určitou historii tvorby a tím je originální. Vzpomenu si, jak jsem vybírala lokalitu, kam půjdu fotit, mám vzpomínky na to, kudy jsem šla, než jsem vyfotila spoustu variant výsledné předlohy, jak jsem poté, co jsem došla domů, vybírala nejvhodnější kompozici, jak jsem se pak snažila ji zachytit na plátno co nejvěrohodněji, a tak dále…

7. Je to znak mého osobitého stylu malby

Právě celý příběh okolo tvorby každého obrazu je něco, co tvoří můj osobitý styl nejen malby každého obrazu, ale celé mé tvorby. Jasně, že když zakládám svoji tvorbu na takovéto historii a celém procesu okolo jednoho obrazu, trvá mi pak namalovat obraz mnohem déle. Za tu dobu, co tvořím předlohy a hledám lokality atd., bych zvládla namalovat spoustu obrazů.

Jenže mi nejde o to, vydělat co nejvíce peněz a malovat obrazy jeden za druhým jak na běžícím pásu. Kdyby mi šlo hlavně o peníze, namalovala bych několik obrazů a pak bych mohla prodávat třeba jejich tištěné kopie. O to mi ale nejde. Jsem člověk, který má rád originalitu a to chci přenést i do svých obrazů. Proto raději namaluji mnohem méně obrazů, ale prodám pak pouze originály, které mají příběh, historii a kvalitu. I za cenu toho, že mě bude stát spoustu času hledání a tvorba pro mě dokonalé předlohy.

8. Nemusím řešit autorská práva

Posledním bodem a důvodem tvorby vlastní fotografie pro předlohy je pro mne ten, abych nemusela řešit problematiku autorských práv. U obrázků malovaných podle fotografie někoho jiného je sporné, co už je porušení autorských práv a co ne, protože malba obrazu je vaše dílo a nikdy nezachytíte vše tak, jako na fotografii. Nicméně, než se s někým soudit, nebo si tím lámat hlavu, raději si budu fotografie tvořit sama. Mám tak čisté svědomí. Nehrozí mi žádné dohadování a jak už jsem zmínila, pro mne je bonus to, že mě to baví.

Použila jsem vůbec někdy cizí fotografii? Přiznám se, že ano, 4x. Bylo to u mých prvních dvou obrazů, kdy jsem chtěla malování vyzkoušet a neměla vlastní fotografickou předlohu. Tehdy jsem použila dvě fotografie volně dostupné na internetu a podle nich obrázek namalovala. Jenže jsem z toho neměla příliš dobrý pocit. Poté jsem malovala podle fantazie, ale bylo to moc těžké a obrázky nevypadaly příliš reálně. Vrátila jsem se tedy k malbě podle fotografie, ale už jsem začala používat vlastní.

Jednu výjimku jsem pak udělala při malbě „Pepčína“ na přání. Tento zámek jsem si už nemohla vyfotit v podobě, ve které byl kdysi, proto jsem musela použít cizí fotografii. Nicméně jsem si spoustu částí obrazu upravila podle sebe a nebyl to obraz určený k prodeji. Druhou výjimku jsem udělala při malbě obrazu „Pohled na hory“, kde jsem pro celý obraz použila z cizí fotografie pouze malou část dvou hor, třetí horu jsem namalovala podle své fantazie a zbytek obrazu také. Rozhodně ale vím, že bych nikdy nepoužila cizí fotografii pro malbu obrazu k prodeji, pokud by se nejednalo o spolupráci nebo o zakoupenou fotografii.

Jaký mám názor na profi malíře, kteří používají cizí fotografie jako předlohu pro vlastní obrazy na prodej?

No, je to jejich volba, nicméně možná by stálo za to, aby se zamysleli nad tím, jestli je to korektní. Ono totiž tvorba pěkné fotografie dá docela zabrat. Musíte si k tomu koupit potřebné fotografické pomůcky, pak třeba několik hodin někam jdete, vybíráte vhodnou kompozici, čekáte na vhodné světlo, pak vše nafotíte, musíte dojít zase domů, pak fotografie třídíte…

A to nemluvě ještě o tom, kolik času jste se učili o fotografování (jaký koupit foťák, jak nastavovat iso, clonu, závěrku atd., ten čas vám taky nikdo nevrátí) a pak si podle vaší fotografie někdo namaluje obrázek, který navíc ještě zpeněží. Je to fér? Posuďte sami…Za sebe říkám, že to není fér. A pokud bych já byla člověk, který si obraz za nemalé peníze koupí, pak bych předpokládala, že malíř použil vlastní námět a ne, že si obraz ulehčil tím, že těžil z umění (protože fotografie je vlastně také určitý druh umění) někoho jiného.

Ještě chci podotknout, že teď nemám namysli malbu na zakázku podle něčí fotografie. Je pochopitelné, že pokud chce někdo namalovat na zakázku svého pejska a dá vám k tomu svou fotografii, pak je jasné, že ji použijete. To jen, aby jsme si správně rozuměli…

Shrnutí

Tak, teď znáte mých 8 důvodů pro tvorbu vlastních předloh pro obrazy.

Tímto článkem nechci vyděsit ty z vás, kteří se učí malovat a používají jako předlohu fotografie volně dostupné na internetu. Je to jasné, učíte se a tyto obrázky patrně nebudete nikde prodávat, takže to nemusíte řešit. Za mne je tohle v pořádku.

Nicméně pokud byste uvažovali o tom, že se začnete živit jako malíř. Prosím, berte v potaz i tuto „etickou“ stránku tvorby obrazů a předloh.

Pokud vám to dnes ještě nestačilo, koukněte se do seznamu článků a přečtěte si další, nebo se koukněte na videa, která tvořím zde.

Jestli cítíte, že se chcete do krajinomalby akrylem vrhnout po hlavě, začněte tím, že si ZDARMA stáhnete průvodce „OBJEVTE, KTERÁ MALÍŘSKÁ CESTA JE PRO VÁS“.
Pokud chcete získat všechny informace podstatné pro krajinomalbu akrylem, pak je pro vás kompletní placený balíček „Ovládněte krajinomalbu akrylem“, který zahrnuje práci s pomůckami, práci s předlohou, oblast míchání barev, podstatné informace ke krajinomalbě a tvorbě obrazů.

Jestli s malbou teprve začínáte a ještě nemáte vybrané správné pomůcky, hodí se vám „Průvodce výběrem pomůcek“. Díky němu získáte jistotu výběru, nebude vám nic chybět a můžete se s klidem poustit hlouběji do světa krajinomalby.