Vyber si, čeho se zbavit: tvorba je škrtání

Mnoho malířů má pocit, že aby se posunuli, musí dělat víc. Víc technik, víc stylů, víc inspirace, víc kurzů, víc směrů. Zkrátka maximalismus na plné čáře. Jenže v určité fázi se ukáže, že problém není v tom, že by malíř dělal málo. Problém je, že nedělá výběr. Tvorba není o tom obsáhnout všechno, tvorba je o tom vybrat si. Malování není jen o přidávání. Malování a vlastní styl je mnohem více o škrtání. Tvorba je škrtání.

A stejně důležité jako říct:

„Ano, tohle je moje.“

je dokázat říct:

„Ne, tohle dělat nechci. A ani nepotřebuji.“

Když se snažíme obsáhnout vše, ztrácíme se

Velká část zahlcení v malbě nevzniká nedostatkem talentu, ale tím, že sledujeme příliš mnoho směrů najednou, snažíme se naplnit očekávání okolí, bereme si na sebe role, které nejsou naše. Výsledkem pak není větší svoboda, ale chaos, únava, pocit, že „maluju, ale nikam to nevede“. Ne proto, že by cesta byla špatná. Ale proto, že není naše.

Výběr není omezení. Výběr je úleva. Mnoho lidí má strach ze škrtání, protože si ho plete s omezením. Ve skutečnosti ale výběr uvolňuje energii, škrtání zjednodušuje rozhodování, jasné „ne“ vytváří prostor pro hlubší „ano“. Jakmile si dovolíš něco pustit, najednou se objeví víc klidu, víc soustředění a víc radosti z malby.

„Tohle je moje“ vs. „tohle není moje“

Jedno z nejdůležitějších rozdělení, které může malíř udělat, je toto:

🟢 Tohle je moje:

• tempo, které mi vyhovuje,
• způsob učení, který mi dává smysl,
• témata, která chci malovat,
• proces, ve kterém se cítím dobře.

🔴 Tohle není moje:

• styl, který mě jen vyčerpává,
• technika, ke které se nutím,
• tlak na výkon, který mi bere chuť tvořit,
• cesty, které dělám jen proto, že „by se měly“.

Jakmile si tyto dvě hromádky oddělíš, začne se dít něco zásadního 👉 přestaneš plýtvat energií. To, že něco vložíš do kolonky „tohle není moje“, neznamená, že je to špatné, nebo neprospěšné. Určitě ne. Je to jen něco, co může být fajn, ale ty si svobodně a záměrně volíš něco jiného, tobě bližšího. A pro každého z nás to mohou být rozdílné věci.

Tvorba jako hospodaření s energií

Každý malíř má omezené množství pozornosti, soustředění, mentální kapacity, času… Když tuto energii rozptýlíš do deseti směrů, nikde se neusadí. Když ji soustředíš do několika málo oblastí, začneš růst.

A právě tady má škrtání obrovskou hodnotu:

• neřeším, co mě netáhne,
• neporovnávám se s tím, co není moje,
• neinvestuji energii do slepých uliček.

Škrtání nemusí být „navždy ne“, může to být jen „zatím ne“. Proto jsou také důležité revize našeho malování v průběhu času, abychom poznali, jestli jsem z naší současné tvorby už „nevyrostli“.

Souvislost s malířskou typologií

Malířská typologie, kterou jsem vytvořila, není o tom přidat další nálepku. Je o tom dát si rámec pro výběr.

Pomáhá ti odpovědět na otázky:

• Kde má smysl investovat energii?
• Co je pro mě přirozené – a co už je tlak?
• Co rozvíjet a co naopak pustit?

Typologie ti nediktuje, co musíš dělat. Pomáhá ti rozpoznat, co dělat nemusíš. A to je často mnohem cennější.

Jedinečnost nevzniká vždy jen přidáváním, ale často spíše ubíráním

To, co tě jako umělce odlišuje, není množství věcí, které zvládáš. Ale jasnost v tom, čemu se věnuješ a čemu ne.

Jakmile začneš škrtat:

• odpadnou zbytečné pochybnosti,
• zpomalí se vnitřní chaos,
• tvůj individuální styl se začne vyjasňovat.

Ne proto, že by ses snažil/a být jiný/á. Ale proto, že přestaneš být někým, kým nejsi.

Inspirace je všude. A právě v tom je problém.

Dnes není nouze o inspiraci. Naopak – je jí až příliš. Sociální sítě, Pinterest, YouTube, online galerie, kurzy, workshopy… Stačí pár minut a jsme zahlceni styly, technikami, postupy i hotovými výsledky. Inspirace sama o sobě není špatná. Je přirozené, že nás něco osloví, že se nám něco líbí, že nás cizí tvorba přitahuje.

Problém ale vzniká ve chvíli, kdy:

• inspirace začne nahrazovat vlastní směr,
• sbíráme víc podnětů, než jsme schopni zpracovat,
• zaměňujeme obdiv za povinnost.

To, že se nám něco líbí, ještě neznamená, že to máme dělat také. A už vůbec to neznamená, že je to pro nás vhodná cesta.

Často vidím malíře, kteří:

• sledují a kopírují styl, který obdivují, ale energeticky je vyčerpává, protože jejich síla je někde jinde,
• zkouší techniky a nutí se do postupů, ke kterým nemají vztah, jen proto, že jiným to přináší úspěch.

Výsledkem pak není rozvoj, ale rozpad pozornosti. Inspirace se z podpory změní v tlak. A právě tady je důležité umět říct:

„Líbí se mi to. Ale není to moje.“

A přiznejme si, že tohle je „sakra těžké“, protože máme pocit, že nám tím něco uniká. Je to FOMO (fear fo missing out) – pocit, že ostatní zažívají nebo mají něco lepšího. Často se může jevit, že maximalista to má v mnoha směrech lepší, ale…

Minimalismus vs. maximalismus: kdo to má těžší?

Často vzniká dojem, že:

• maximalista je ve výhodě, protože „má k dispozici všechno“,
• minimalistovi nutně „něco chybí“, protože si vybírá málo.

Jenže realita je složitější…

Maximalista:

• má široký záběr,
• má na výběr z mnoha možností,
• často má bohatý vizuální i technický repertoár.

Zdá se to jako „nebe na zemi“, ale jeho výzva bývá v:

• rozhodování, zejména jeho četnosti a správnosti volby,
• udržení směru a nesejití z cesty,
• nezahlcení,
• trvá dlouho, než tento svůj maximalismus získá a než si ho osvojí natolik, aby mu sloužil – cesta je dlouhá.

Maximalista se často musí učit škrtat a neříkat ano na všechno. Potřebuje vědomě vybírat a opouštět věci, které by klidně mohl dělat – ale neměl by.

Minimalista:

• není zahlcený, rychleji ovládne to, co potřebuje, protože toho není přespříliš,
• drží se omezeného rámce a jednoduchosti,
• staví hloubku místo šíře.

Jeho výzva naopak bývá:

• volba toho správného pro něj, protože lákadel je mnoho,
• důvěra v jednoduchost a práce s pocitem „nedělám toho málo?“,
• odolnost vůči srovnávání,

Minimalista se často učí stát si za svým výběrem a nenechat se zviklat pocitem, že by měl přidat víc.

Neexistuje lehčí a těžší cesta. Jen jiná.

Nelze říct, že by měl maximalista nutně těžší cestu než minimalista, nebo že by minimalista byl ochuzený. Každý typ má jinou dynamiku – někdo se učí zjednodušovat, někdo se učí rozšiřovat jen tam, kde to dává smysl. A obojí může být těžká výzva. Problém nevzniká z toho, kým jsme. Problém vzniká ve chvíli, kdy se snažíme fungovat proti své přirozenosti.

Pokud se minimalista rozhodne stát maximalistou, zavaří na zahlcení. Pokud se maximalista bude snažit omezit na minimalistu, hrozí mu, že se začne nudit.

A právě tady se znovu vracíme k tématu výběru a škrtání:

• maximalista škrtá přebytky, které jsou už přes míru,
• minimalista škrtá pochybnosti, že jeho jednoduchost je omezující.

Oba tím chrání svou energii. Jen každý jiným způsobem.

Kombinace minimalisty a maximalisty nemusí nejvhodnější řešení…

Nabízí se řešení – využít od každého něco a stát se kombinací minimalisty a maximalisty. Někdy je to opravdu vhodné řešení, ale někdy je to ještě větší výzva, než být jedno nebo druhé. Zakopaný pes je v tom, najít si svůj ideální poměr minimalismu a maximalismu.

Směr může být dvojí – buď si zvolíme v některých oblastech malby jedno, nebo druhé, nebo se vydáme druhým směrem – ve všem si najdeme zlatou střední cestu.

Když jsem říkala, že minimalista má mnohem více rozhodování o tom, co je pro něj a co ne, kombinace minimalisty a maximalisty to má stejné. Výběr a vyzobávání si, co je pro něj, může být zdrojem velké frustrace a pocitu, že jednou volbou přicházíme o další skvělé řešení. Pro někoho je to náročný úkol, pro jiného „nebe na zemi“, záleží na tom, jakou máme povahu.

Závěrem

Tvorba není nekonečný seznam úkolů. Tvorba je proces volby. Vyber si co rozvíjet, čemu dát čas, do čeho vložit energii. A stejně vědomě si vyber co pustit, co neřešit, co přestat dělat. Protože někdy je ten největší krok vpřed právě ten, kdy si řekneš:

„Tohle už dál dělat nemusím a nechci.“

A v tom prostoru, který vznikne, se konečně může objevit to, co je opravdu tvoje.

Pokud nevíš, která cesta je ta tvoje – minimalismus, maximalismus, nebo kombinace, udělej si test svého malířského profilu, který je zcela zdarma…

Pomůže ti ujasnit si kromě jiného také to, „jakou máš kapacitu“ a šíři záběru. Je to jedna z 8 důležitých dimenzí/vrstev malířského profilu. Tento test a tvůj osobitý malířský profil ti může velmi pomoci s tím, co si ponechat a co pustit… Tvoje malířská vize začne mít jasnější obrysy.

Dnes už je to vše, věřím, že máš o čem přemýšlet a budu se těšit zase příště. Klidně mi dej vědět, jaký malířský profil ti vyšel, a jak s tím nově vědomě pracuješ, ať se navzájem inspirujeme. Měj se krásně

Hanka