Přemýšlím při malování?

Dnes se chci trochu rozepsat o tom, jestli přemýšlím při malování, nebo jestli jen sedím a maluji bez jakýchkoli myšlenek a u toho relaxuji. Druhá varianta by byla moc prima, ale tak to asi úplně nejde. Těžko říct, jak by pak obraz dopadl, kdyby při tom člověk vůbec nepřemýšlel. Tak, prozradila jsem to hned na úplném začátku, ale budu ráda, když článek dočtete až do konce, třeba se dovíte něco užitečného.

Nicméně i přesto, že se u malování přemýšlí, je to skvělý způsob, jak se odreagovat, nebo přijít na jiné myšlenky. Hned v začátku jsem prozradila, že u toho tedy přemýšlím, tak teď se vrhneme na to, o čem vlastně přemýšlím.

O čem přemýšlím dlouho před začátkem malování obrazu

Už dříve jsem v některém článku zmiňovala, že přemýšlím už při samotném šepsování plátna, co na něj asi namaluji. To platí téměř u každého plátna/rozměru plátna. Jakmile mám jasno, jaký obraz chci malovat, tedy jakou si zvolím předlohu, přichází další krok.

Tím dalším krokem je, že přemýšlím o postupu před začátkem malování. A teď nemyslím bezprostředně před malováním, když už stojím před plátnem a mám nachystané všechny pomůcky, ale ještě předtím, než se rozhodnu, že v ten den budu malovat.

Takže, mám vybranou předlohu, koukám na ní a říkám si, jestli budu předlohu nějak měnit podle svého, nebo budu malovat přesně to, co vidím. Už když si vybírám předlohu, tak si procházím v rychlosti postup, jak budu malovat – kolik vrstev asi budu odhadem malovat, co budu malovat dříve a co později, co až na konec, jakými barvami obraz rozblokuji a také různé možnosti štětců, které bych mohla na jednotlivé části obrazu použít. Rozmýšlím si také, jestli potřebuji nějakou část obrazu natrénovat stranou, nebo to zvládnu všechno rovnou na plátno.

Jakmile se rozhodnu, že v daný den budu malovat, už zhruba vím, jak to budu malovat.

O čem přemýšlím při malování

Těšně před tím, než samotný obraz začnu malovat (tzn., když už sedím s nachystanými pomůckami před plátnem), tak musím rozhodnout, které barvy a štětce budu pro práci potřebovat. To znamená, že vybírám ze štětců, které mě poprvé napadly jako možné alternativy, ten nejvhodnější pro každý prvek krajiny.

Nevybírám jen podle tvaru štětce/štětin, ale také podle materiálu štětin. Potřebuji určit, jestli bude vhodnější použít syntetické štětiny, nebo štětiny přírodní. Přírodní štětiny zanechávají viditelnější tahy. Jakmile si rozmyslím, které štětiny použiji, pak vybírám z tvarů/typů štětců (tj. plochý, kulatý, vějířek, písmomalířský, zkosený, rozháněč, prostříhaný, apod.). Pokud chcete začít malovat, ale nevíte, jak se ve štětcích orientovat a které si pořídit, tyto informace najdete v ebooku „Štětce a tahy pro krajinomalbu akrylem“, který je součástí balíčku „Ovládněte krajinomalbu akrylem“.

Vím, vypadá to složitě a pracně, ale není to tak hrozné, jak se to jeví. Naopak, pro mě je to zábava. A jedna důležitá poznámka – čím více toho dopředu promyslíte, tím méně budete muset přemýšlet při samotné malbě. Pak už budete malovat svižněji a také tím méně naděláte chyb.

Pokusím se vám všechno, co jsem výše popsala, vysvětlit na konkrétním příkladu abyste viděli, že to není tak těžké a časem to už člověk dělat automaticky.

Ukázka mých myšlenkových pochodů na konkrétní fotografii

Teď vám to přiblížím na konkrétní fotografii, abyste měli jasnější představu. Řekněme, že obrázek na fotografii bude moje předloha pro následující obraz.

Nejdříve se rozhoduji, jestli obraz bude vypadat stejně, jako na fotografii, nebo udělám úpravu – třeba jen konkrétní výřez, nebo něco uberu či přidám. V souvislosti s tím se také rozhoduji, jestli nějaká část obrazu bude „dominantní“. Např. tady se nabízí, že by dominantní a tedy hlavní část obrazu mohla být obloha. To by znamenalo si s ní extrémně „vyhrát“.

Tady to na chvíli přeruším. Myslím, že je užitečné zrovna teď zmínit, že není třeba „plýtvat“ předlohou a namalovat podle ní jen jeden obraz. Můžete jich namalovat, kolik budete chtít – celý, jednotlivý výřez nebo několik výřezů. Ukázku využití můžete vidět níže.

Vidíte, z jedné fotografie – předlohy, lze vlastně vytvořit třeba 4 obrazy a každý bude mít jinou kompozici. Využiji ji tedy dokonale. Občas se mi stává, že se nemůžu rozhodnout, kterou si vyberu a tak můžu namalovat všechny, když budu chtít. Ale pro náš hypotetický obraz si tedy zvolím původní celou fotografii jako předlohu.

Jak tedy budu postupovat, když už mám vybranou předlohu – mé myšlenkové pochody:

1. Při rozvržení obrazu a jeho rozblokování (rozdělení na barevná pole odpovídající předloze) použiji syntetický plochý štětec, a rozvrhnu tak celý obraz.
2. Dopředu si všímám, kde je světlo a stíny, abych na ně nezapomněla a namalovala je správně.
3. Na oblohu budu potřebovat více vrstev, než na zbytek obrazu.
4. Oblohu domaluji jako první. Až bude hotová, přejdu ke zbytku obrazu, budu tedy v dokončování postupovat od shora dolů.
5. Oblohu budu malovat syntetickými štětci. Výjimkou bude štětec rozháněč s přírodními štětinami, kterým budu „blendit“ části mraků do sebe a zjemňovat hrany mraků.
6. Nejvhodnějšími štětci pro malbu oblohy budou buď syntetický kulatý, syntetický oválný, nebo syntetický zkosený (sword, dagger striper). Mezi vrstvami použiji už zmíněný „rozháněč“.
7. Poté namaluji hory/kopce v pozadí a les. Na hory použiji syntetický plochý a nebo zkosený štětec. Až poté domaluji les. Na ten použiji štětec s přírodními štětinami (buď kulatý nebo vějířek). Možná by se dal použít i písmomalířský syntetický nebo štětec na detaily na špičky stromů.
8. Jakmile by toto vše bylo domalováno, přešla bych k dokončení a tedy druhé vrstvě vzdálenější plochy pole (první vrstva bylo rozblokování syntetickým štětcem). Na tuto druhou vrstvu bych použila vějířek s přírodními štětinami, nebo plochý štětec s dlouhými tuhými přírodními štětinami, tím dodám strukturu.
9. Nakonec by zbývalo dokončit už jen přední část travnaté plochy, na tu bych zvolila buď houbičku, nebo zkosený štětec v kombinaci se štětcem na detaily a vějířkem – takto bych zajistila, že zachytím různou podobu trav, která se v popředí nachází.
10. V této fázi by mohlo být hotovo, ale asi bych ještě popřemýšlela, jestli tam nepřidat nějaké „oživení krajiny“ – chatku, posed, koně, rozbitý plot v popředí, srnku/jelena, nebo třeba hajného.

Shrnutí

Výše zmíněné body 1-10 si takto projdu v mysli a pak při malbě už jdu téměř na jistotu. Nicméně vždycky můžu něco „za pochodu“ změnit, jak bude potřeba. Jelikož jsem člověk, co chce malovat obrazy co nejreálněji a dost detailně, je mi jasné, že mi malba zabere hodiny (v závislosti na velikosti podkladu, který si vyberu), a tak bych určitě malovala s přestávkami.

Já tyto přestávky hodně ráda využívám k přemýšlení o tom, zda udělat nějaké změny (jestli ještě něco vylepšit nebo zavčas přemalovat) a jestli neexistuje ještě jiná a lepší alternativa dalšího postupu, než je ten, který jsem si zvolila v „první fázi přemýšlení“.

Doufám, že jsem to popsala srozumitelně a že jste si udělali jasnější představu o tom, jak tvořím obrazy. Třeba to zkusíte taky a zaznamenáte, že vám také funguje si některé věci dopředu promyslet. Klidně mi napište do komentářů, jestli jste to vyzkoušeli a pomohlo to…

Pokud vám to dnes ještě nestačilo, koukněte se do seznamu článků a přečtěte si další, nebo se koukněte na videa, která tvořím zde.

Jestli cítíte, že se chcete do krajinomalby akrylem vrhnout po hlavě, začněte tím, že si ZDARMA stáhnete průvodce „OBJEVTE, KTERÁ MALÍŘSKÁ CESTA JE PRO VÁS“. V tomto průvodci probírám cestu samouka a výuky malby podrobněji.
Pokud chcete získat všechny informace podstatné pro krajinomalbu akrylem, pak je pro vás kompletní placený balíček „Ovládněte krajinomalbu akrylem“, který zahrnuje práci s pomůckami, práci s předlohou, oblast míchání barev, podstatné informace ke krajinomalbě a tvorbě obrazů.

Jestli s malbou teprve začínáte a ještě nemáte vybrané správné pomůcky, hodí se vám „Průvodce výběrem pomůcek“. Díky němu získáte jistotu výběru, nebude vám nic chybět a můžete se s klidem poustit hlouběji do světa krajinomalby.