Dnes se chci s vámi podělit o to, jak jsem malovala svůj poslední obraz. Nazvala jsem ho „Pohled na hory“ a dal mi fakt zabrat. Je to obraz, který mi trval hodně dlouho a je to asi zatím nejdetailnější malba, o kterou jsem se pokusila. Pokud vás zajímá, jak jsem ho vytvořila a s jakými „problémy“ jsem se potýkala, tak čtěte dále…
Pomůcky
Barvy: Liquitex basic, Golden Fluid.
Štětce: plochý syntetický (několik velikostí), zkosený (sword, dagger striper) se syntetickými štětinami, plochý prostříhaný se syntetickými štětinami, vějířek s přírodními štětinami, písmomalířský se syntetickými štětinami, štětec na detaily se syntetickými štětinami, „rozháněč“ (oval wash) s přírodními štětinami.
Podklad: plátno na rámu rozměr 30×40 cm.
Ostatní: akrylový šeps, matný závěrečný lak Liquitex.
Kde jsem vzala nápad?
Měla jsem doma plátno, které jsem si už před časem dopředu „našepsovala“. Už když jsem ho „šepsovala“, jsem věděla, že obraz, který na něj budu malovat, budu koncipovat na výšku. V tom jsem měla naprosté jasno. Když jsem si představovala, co by se na něj mohlo hodit, jako první mě napadly hory a u toho jsem zůstala. Začala jsem hledat inspiraci, nějakou fotku hor na internetu. Nakonec jsem ji našla.
Ale jelikož jsem typ člověka, kterému jde o vlastní tvorbu, zaměřila jsem se jen na část hor a zbytek obrazu jsem malovala podle své fantazie. To ale až v průběhu samotné malby obrazu. Tak jdeme na to, teď vám popíšu, jak jsem postupovala.
Postup malby obrazu „Pohled na hory“
1. „Šepsování“ a „rozblokování„
Už výše jsem zmínila, že jsem si plátno předem „našepsovala“. Nicméně jak mi pak během malby došlo, měla jsem pro „šepsování“ zvolit jiný štětec (jemnější a syntetický) a ne přírodní štětec (i když byl určený na „šepsování“ plátna). Když jsem totiž malovala, pořád byla vidět struktura a „rýhy šepsu“. Alespoň mám ponaučení pro příště.
Prvním a zásadním krokem po šepsování je „rozblokování“ obrazu podle předlohy. Takto jsem si pro sebe nazvala činnost, kdy rozdělím obraz na hlavní barevné bloky odpovídající předloze (viz obrázek).
Jelikož jsem původně chtěla, aby na obraze byla čistě modrá obloha bez mráčku, aby vrcholky hor pořádně vynikly, už při rozblokování jsem si s oblohou dala práci. Jak můžete na obrázku vidět, je už preciznější, než rozblokování hor a lesa. Samozřejmě jsem u oblohy měla zase na paměti vzdušnou perspektivu a oblohu jsem směrem shora dolů lehce zesvětlovala.
V této fázi bylo nutné nechat obraz důkladně zaschnout a tak jsem pokračovala jiný den. Měla jsem čas si pořádně promyslet, jestli se budu striktně řídit předlohou, nebo si ho namaluju z velké části podle sebe.
2. Hory
Po nějaké době jsem se rozhodla pokračovat. Začala jsem malbou vizuálně nejvzdálenější hory vpravo nahoře. Právě aby působila jako nejvzdálenější prvek krajiny, chtěla jsem ji kompletně dokončit už v této fázi. Jelikož mi detailní malba trvala dost dlouho, stihla při tom rovnou i zasychat a tak jsem mohla hned pokračovat další horou.
Podobně jsem postupovala u hory vlevo nahoře, která má působit, že je vizuálně blíže, než hora vedle ní, ale zároveň dále z pohledu pozorovatele, než hora v popředí. Namalovala jsem tedy detailně rovnou i tuto horu. Nebudu vám lhát, dala mi zabrat. Opět jsem nemusela čekat, až malba zaschne, protože zasychala už během mé „šnečí“ práce.
Rovnou jsem se tedy vrhla na horu číslo tři, která měla být v popředí. No to bylo dílo. Tu jsem přemalovávala tolikrát, že jsem ten obraz chtěla celý vzdát. Na třetím obrázku níže můžete vidět první pokus, celkem asi ze šesti.
Pořád jsem nebyla spokojená. První dvě hory se mi podařily dobře, ale ta třetí byla za trest. Nemám ani fotografie všech variant, protože jsem byla tak naštvaná, že mi to nejde, že jsem to nefotila. Nevím, po kolikátém pokusu jsem s malbou přestala a trvalo mi několik týdnů, než jsem dostala chuť se k němu vrátit a než mě napadlo, jak bych mohla pokračovat.
V tu chvíli jsem se úplně vykašlala na předlohu a rozhodla se, namalovat si horu po svém. Zmenšila jsem viditelnou plochu, zvětšila tím les a také jsem přidala stromy i na samotnou horu. (viz čtvrtý obrázek v pořadí níže). Nicméně ani tento obrázek nebyl ještě konečnou verzí. Tu můžete vidět až na fotografii zachycující celý obraz.
3. Les
Jakmile jsem byla hotová s horami, pokračovala jsem lesem. Ten jsem malovala prakticky celý podle fantazie a naučených poznatků. Na mé původní předloze totiž žádný nebyl, ale já ho tam chtěla. Namalovala jsem ho výše, nejprve základní jednobarevnou plochu a nakonec i vrcholky stromů. Soustředila jsem se na detailnější zobrazení jednotlivých větviček. Poté jsem domalovala další vrstvu tmavého jehličí a větviček.
Dalším mým krokem bylo zachycení dopadu světla na jednotlivé stromy. Světlou zelenou jsem namalovala větve jehličnatých stromů po obvodu. Opět to byla tak titěrná práce, že mi malba postupně zasychala a já mohla přidávat další vrstvu. Tou byly větve po celé ploše stromů, namalované středně tmavou zelenou a nakonec jsem do středů stromů a po celé jejich délce domalovala tmavé tahy, abych tak zachytila stíny.
Stromy jsem malovala několika různými druhy štětců, ale poprvé jsem více vyzkoušela plochý prostříhaný syntetický štětec. Byla jsem velmi mile překvapená, jak dobře se s ním jehličnatý strom maluje. Ale nejen to, malba s tímto štětcem byla jak detailní, tak rychlá. Pokud váháte, jestli si máte tento typ štětce pořídit, po této mé zkušenosti ho můžu vřele doporučit.
4. Obloha
Proč se zmiňuji o malbě oblohy až na konec? Původně jsem totiž myslela, že zůstane čistě modrá bez mráčků. Nicméně když jsem obraz domalovala do fáze, kterou jsem původně zamýšlela jako finální, přišel mi obraz nevyvážený a nedokončený.
Přišel mi v horní části prázdný, a tak jsem se rozhodla domalovat ještě nějaké mraky vpravo nahoru. Opět jsem postupovala v několika vrstvách. Po dokončení mi stále připadalo, že tomu něco chybí a tak jsem přidala ještě tři ptáčky. To už jsem byla konečně spokojená.
5. Závěrečné lakování
Celý tento obraz byl pro mě také určitým testem nových barev – fluidních vysoké kvality. Při pohledu na obraz na světle mě překvapilo, že když jsem barvy zkombinovala s bílou hustou barvou Liquitex, působily matně, kdežto když jsem malovala jen části komplet fluidními barvami, pak výsledek působil leskle.
Rozhodla jsem se, že tedy vyzkouším matný lak od firmy Liquitex, abych sjednotila výsledný efekt obrazu. Nechtěla jsem použít lesklý lak, i když ho spousta malířů používá, protože když pak na obraz svítí slunce, celý se leskne a není vidět, co je na něm namalováno.
Ještě před zalakováním, jsem zamalovala pomalované okraje rámu bílou barvou, aby působil čistě. Poté jsem přešla k lakování.
Musím říct, že k mému překvapení lak krásně celý obraz zmatnil. A to i ty části, které se původně hodně leskly. Nicméně také se tím více zvýraznila struktura a možná se mi to zdálo, ale přišlo mi, že struktura mého nepovedeného šepsu (byly na něm vidět tahy) byla z blízka více viditelná.
Jaké problémy jsem musela řešit?
Celkově můžu shrnout, že nejvíce mi dala zabrat třetí hora. Kvůli tomu jsem obraz malovala hrozně moc dlouho (časově cca 2 měsíce ode dne, kdy jsem začala rozblokováním až po den závěrečného zalakování) a v celkovém součtu čistého času možná i více než 15 hodin i když to byl docela prcek. Ještě žádný obraz mi nedal tak zabrat, ale taky se mi asi žádný tolik nepovedl, jako tento.
Uvědomila jsem si také, že i když je předloha moc důležitá a nápomocná, někdy se vyplatí, nedržet se jí zuby nehty a namalovat si nějaké části podle sebe. Došlo mi také, že představa, kterou mám na začátku o obraze, ještě ve výsledku nemusí být vyhovující a je v pořádku nakonec představu opustit pro lepší výsledek.
Co nového jsem se naučila?
Objevila jsem nové využití syntetického prostříhaného štětce. Moc mile mě překvapil. Poprvé jsem použila nové řídké barvy profesionální kvality Golden Fluid (rozepisuji se o nich také v článku Fluidní barvy – jejich zkouška na malbě jehličnatého stromu, jejichž zkoušku jsem prováděla v mezidobí malby tohoto obrazu). Maluje se s nimi moc dobře tam, kde nepotřebuji vidět strukturu – zejména obloha, nebo celkové první vrstva (rozblokování) obrazu. A také jsem vyzkoušela lakování obrazu matným lakem.
Co bych udělala jinak?
Z čeho si vezmu ponaučení a co bych dnes udělala jinak? Určitě potřebuji zapracovat na zjemnění „šepsu“, aby nebyl tolik vidět. Zatoužila jsem si taky vyzkoušet i jiné laky – pololesklý a lesklý a všechny si je srovnat s matným lakem, který jsem tady použila.
To by bylo pro tentokrát vše. Myslím, že už jsem toho dneska napsala až až. Pokud vás tento článek navnadil, dostali jste chuť začít malovat, ale nevíte kde začít, začněte tím, že si vyberete správné pomůcky. Které to jsou a jaká kritéria při jejich výběru zohlednit se dozvíte v „Průvodci výběrem pomůcek“.
A tady máte ještě na závěr pár detailů mojí malby obrazu „Pohled na hory“…
Pokud vám to dnes ještě nestačilo, koukněte se do seznamu článků a přečtěte si další, nebo se koukněte na videa, která tvořím zde.
0 komentářů