Když jsem tvořila malířskou typologii, chtěla jsem vytvořit „malířský“ nástroj, který ukáže, jaká je každý z nás osobnost v tvorbě. Abych celou typologii opravdu ověřila, prošla jsem si testem samozřejmě jako první…
A musím říct – výsledek mě nejen utvrdil v tom, kdo jsem, ale také mi ukázal pár míst, kde bych mohla udělat změny, a kde jsem v minulosti dlouho bojovala zbytečně sama se sebou.
Tady je tedy můj vlastní malířský profil, otevřeně a bez příkras….
- Překážky: přehlcený tvůrce
- Motivace: malíř profesionál
- Flow: strukturovaný kreativec
- Šíře záběru: kombinace minimalisty a maximalisty
- Informace: věčný student
- Forma pomoci: samouk
- Tempo: trpělivý postupovatel
- Vztah ke světu: malíř sdíleč
Pojďme si to více rozebrat, ať nekloužeme jen po povrchu…
1) Překážky: „Přehlcený tvůrce“
Toto je pro mě stoprocentní trefa. A to z toho důvodu, že maluji, ale také šířím informace o tom, jak malovat. Kolikrát tíhnu k předávání informací mnohem více, než bych možná měla, a tak pokulhává moje malířská tvorba. Mám spoustu nápadů a zároveň velké nároky na sebe. Často se pouštím do příliš mnoha věcí najednou – ne proto, že bych neuměla prioritizovat, ale proto, že mě malba i výuka opravdu baví.
Problém přichází ve chvíli, kdy nevím, co pustit, co dělat dříve, a jedu dál, i když už je toho moc. To mě pak zpomaluje a bere mi radost. Kolikrát potřebuji, aby měl den jednou tolik hodin, abych zvládla vše, co chci. Všimněte si prosím jedné věci, říkám, abych stihla vše, co chci, ne co bych měla. Já totiž vím, že tyto věci dělat chci a baví mě to natolik, že se nechci vzdát ničeho. Je to ale věc, na které budu muset dobudoucna zapracovat a možná si i rozdělit kalendářní rok na období, kdy převážně maluji, a kdy naopak učím. Zatím si v tom hledám systém, ale usilovně na tom pracuji.
2) Motivace: „Malíř profesionál“
Malování mě nesmírně naplňuje, ale zároveň ke mně patří i profesionalita, pořádek a touha dělat věci kvalitně. Líbí se mi myšlenka, že si někdo koupí můj obraza bude mu dělat roky radost. Líbí se mi představa, že si někdo koupí můj obraz proto, aby si přinesl domů kousek přírody a klid, který vzbuzuje.
Moje motivace není být jen „umělecká duše“, ale spíš tvořit tak, aby to dávalo smysl, mělo kvalitu, mělo dopad, někam vedlo, pomáhalo druhým růst. Baví mě i podnikatelská stránka malování, je to vzrušující, zajímavé a něco, co ještě nemám plně podchycené a v čem se můžu ještě hodně učit.
3) Míra flow a struktury: „Strukturovaný kreativec“
Nejdříve jsem začínala jako intuitivní chaotik, když jsem neviděla výsledky, které jsem chtěla a moje pokroky byly pomalé, zvolila jsem opačný extrém a jela hodně na stukturu a techniku.
Tohle byla část, kterou jsem dlouho nechápala. Od malby bez řádu jsem čekala přehnané výsledky, čekala jsem, že když budu hodně malovat, tak se zlepším. Ale když to nenastalo, uvěřila jsem, že jediná cesta za lepšími výsledky, po kterých jsem tak mouc toužila, byla cesta „technického perfekticonisty“.
Myslela jsem si, že musím být buď:
- intuitivní chaotik
nebo - technický perfekcionista
A pak jsem zjistila, že jsem něco mezi:
- potřebuju systém, aby mě držel,
- potřebuju kreativitu, aby mě systém neubil, a aby moje kreativita zůstala živou,
- a potřebuju svůj osobní balanc mezi obojím.
Vyzkoušela jsem si obě varianty a zjistila, že potřebuji řád, ale zároveň svobodu. Těžkým úkolem se stalo to, jak najít balance mezi obojím. Potřebovala jsem si najít oblasti, kde potřebuji řád, a oblasti v malbě, kde potřebuji flow a intuici. Když jsem našla tento balanc, tvořím nejlépe – stále mě to baví, a mám také výsledky, které chci. Konkrétní příklad toho, jak balancuji svou malbu mezi kreativitou a strukturou si nechám třeba na někdy jindy.
4) Šíře záběru: „Kombinace minimalisty a maximalisty“
Stejný problém, jako u předchozího bodu jsem měla i v oblasti šíře záběru. Opět jsem přesně kombinací minimalisty a maximalisty, i když teď se začínám přibližovat více maximalistovi a možná se do něj plně ponořím. Na druhou stranu jsem ve většině oblastí života spíš minimalista. MInimalismus má pro mě také velké kouzlo a to kouzlo jednoduchosti. Tuto oblast zatím nechávám spíše do budoucna otevřenou.
Jedno je ale jisté, jako kombinace minimalisty a maximalisty mám velké množství možností, jak si svou malbu a tvorbu nakombinovat. Tahle kombinace je zároveň síla i výzva.
5) Vztah k informacím: „Věčný student“
Jak jsem u předchozích dvou kategorií nebyla tolik čitelná, tak v této kategorii jsem naprosto jasná. Miluju malířské vzdělávání. Jsem vlastně informační maximalista a nazvala jsem ho „věčný student“. Baví mě rozšiřovat si neustále obzory – co se týče pomůcek, postupů, technik. Nejraději bych měla doma všechny knihy o malování, všechny kurzy, a vstřebávala všechno, co ještě nevím.
Potřebuji také přirozené zkoumání, pozorování, testování, porovnávání, hledání hlubšího smyslu, souvislostí, příčin a následků. Věčný student není někdo, kdo se „nikdy necítí dost“. Je to někdo, kdo má rád poznání jako součást cesty. A to jsem já.
6) Preferovaná forma pomoci: „Samouk“
Možná si to na první pohled protiřečí, s tím, že ráda studuji a chtěla bych mít všechny kurzy o malování, které znám… ale co se týče formy pomoci, tak jsem vlastně „nedobrovolní“ samouk. Když jsem s malováním krajin začínala, nenacházela jsem takové informace, které bych potřebovala a tak mi nezbylo nic jiného, než vše zkoušet sama stylem pokus-omyl, experimentováním, testováním a pozorováním svého procesu. Dělala jem to tolik let, že už mi to zůstalo. V určitou dobu se to přehouplo do situace, kdy jsem si koupila materiály (většinou knihy), jestli je ještě něco, co nevím a zjistila jsem, že české zdroje informací, už jen opakují, co já už vím.
To neznamená, že vím všechno… Moc bych chtěla čerpat z jiných knih, kde mi informace chybí, ale bohužel české zdroje jsou v tomto směru omezené, a moje angličtina není na takové úrovni, abych dokázala číst knihy v angličtině.
Vím, jak je cesta samouka náročná, zejména, když člověk chce výsledky rychle. Ale přesto tuto cestu nezatracuji a chápu, když si ji někdo dobrovolně vybere. Věřím ale také, že člověk, který učí malbu ostatní, by je měl vést cestou, která vede studenta tak, aby se stal samostatným a ne, aby zůstal na lektorovi závislý. To je můj cíl.
7) Tempo cesty: „Trpělivý postupovatel“
Nejsem pomalá. Ani rychlá. Samozřejmě, že bych chtěla být rychlá a postupovat „turborychlostí“, ale na druhou stranu chápu, že potřebuji občas zastavit a některé věci vstřebat. Zkrátka tak funguji a když se snažím všechno uspěchat, většinou na to doplatím a ženu se zbytečně. To jsem ale já, každý to má jinak.
Dnes jdu tempem, které je udržitelné, stabilní, smysluplné. Když je třeba, zpomalím a jdu do hloubky. Když mám prostor a sílu, tvořím rychle a intenzivně. Tvořím ve vlnách – někdy jedu na rychlé vlně, jindy na malinké vlně která se sotva hýba. Je to pro mě přirozené.
8) Propojení se světem: „Malíř sdíleč“
Asi bych nepsala tento článek, kdybych nebyla „malíř sdíleč“. Sdílení malby je pro mě důležité, a ne proto, že bych potřebovala schválení, že bych se potřebovala vychloubat, co umím, nebo že bych toužila po tom, aby mi někdo záviděl. Ale proto, že mě těší inspirovat, pomáhat, ukazovat cestu, předávat to, co sama žiju. Hlavně ukazovat, že to jde.
Sdílení má pro mě hodnotu tehdy, když pomáhá někomu dalšímu. Někomu, kdo má stejnou potřebu tvořit. Pokud by mi na předávání hodnoty nezáleželo, neměla bych potřebu být „malíř sdíleč“ a nechávala bych si své malování pro sebe. Je zajímavé, že nad tím občas uvažuji, protože mě baví, tvořit si v klidu a soukromí, ale moje touha pomáhat dál a pocit, že když to neudělám, tak plýtvám informacemi jen na jednoho člověka – sebe – vždycky převáží.
Co mi můj profil ukázal?
Ukázal mi, že:
- se nemusím tlačit do rolí, které nejsou moje, i když ostatní umělci tvoří jinak,
- nesmím se přetěžovat i když mám energii, protože ne vždy to nese ovoce,
- můžu tvořit strukturovaně, ale ne neosobně,
- mám vlastně přirozené tempo, které je dlouhodobě udržitelné,
- sdílení je součást mé cesty, ne přidaná povinnost,
- věci, které jsem dříve považovala za „slabosti“, jsou jen rysy mého typu, a vlastně je nechci měnit, chci se vyvíjet.
Myslím si, že jsem ušla kus cesty, ale rozhodně neprohlašuji, že tento můj malířský profil je konečná. Naopak vím, že se v čase může změnit a budu s tím v pohodě. Je to mapa, která ukazuje, kde právě jsem — a tím pádem i to, jak se můžu dál posouvat.
Chceš zjistit, jak vypadá tvůj vlastní malířský profil?
Aby sis ověřil/a, jestli jsi tam, kde jsi, spokojený/á, nebo je ti přirozené něco jiného? Test je tu pro tebe…
👉
Ať už ti vyjde jakýkoliv profil, věřím, že ti pomůže pochopit sebe i svou cestu mnohem víc do hloubky, že k sobě možná budeš laskavější, a budeš mít pro sebe větší pochopení. U mě to tak rozhodně bylo…
Dnes už je to vše, loučím se a těším se na příště.
Měj se krásně. Hanka
0 komentářů