Jedna z otázek, kterou si klade snad každý malíř: „Jak poznám, že je můj obraz hotový?“ Možná znáš obě verze – obraz nechceš přemalovat, a tak skončíš příliš brzy, nebo naopak pořád něco „vylepšuješ“ a přepracováváš ho do té míry, že ztratí lehkost a svěžest.
Je to tvůj případ a jak to poznáš? Když odstoupíš od plátna a říkáš si… „Je to hotové? Nebo mám ještě něco doladit, zvládnu to ještě lépe? A není to už moc?“ Pokud si kladeš tyto otázky během malování obrazu, pak čti dále.
Dnes ti ukážu trošku jiný způsob, jak obraz uzavřít – ne přes technickou dokonalost, ale přes soulad. A také ti prozradím několik praktických signálů, které fungují bez ohledu na to, jaký jsi typ malíře.
Obraz je hotový, když přestaneš přidávat z nejistoty
Většina „přepracovaných“ i „nedokončených“ obrazů nevzniká z touhy tvořit, ale z pochybností:
- „Je to dost?“ „Nebude to lidem připadat moc jednoduché?“ „Neměl/a bych ještě přidat další detaily?“ „Není to moc prázdné?“
- „Lépe už to stejně nezvládnu, tak proč pokračovat?“ „Co když něco přidám, a spíš to pokazím?“
Když k obrazu přidáváš nebo naopak nepřidáváš něco jen proto, že se bojíš, aby nepůsobil nedokončeně, nebo abys to nepokazil/a, ve skutečnosti ho neupravuješ z tvořivosti, ale z úzkosti.
A to je moment, kdy už bys měl/a přestat. Protože v tu chvíli netvoříš – jen zahlazuješ vlastní nejistotu. Obraz je hotový, když by další tah nevycházel z touhy, ale z obavy.
Obraz je hotový, když máš pocit klidu, ne napětí
Zkus si tohle malé cvičení… Odstup od obrazu, zhluboka se nadechni a polož si jednu jedinou otázku: „Líbí se mi tak, jak je?“
Ne: „Je to perfektní?“ „Je to dokonalé technicky?“ „Udělal/a bych to jinak?“
Ale: „Jsem s tím v souladu?“ Pokud cítíš klid, radost, volnost, uvolnění… obraz můžeš nechat být. Pokud cítíš tlak, napětí nebo neutuchající potřebu ho dál „zachraňovat“, pak to ještě není ono.
Tady se krásně pozná rozdíl mezi egem a touhou:
- touha říká: „Líbí se mi to takhle, je to moje, no a co, že to není perfektní“
- ego říká: „Někdo by to mohl zkritizovat, radši přidám ještě něco.“
Obraz je hotový, když splnil svůj účel
Někdy obraz dokončíme ještě dřív, než jsme čekali. Ne proto, že by byl „technicky dokonalý“, ale protože už splnil to, co splnit měl:
- naučil tě pracovat s barvou,
- zlepšil tvoje tahy štětcem,
- posunul tvoji schopnost vrstvit,
- ukázal ti, co příště uděláš jinak,
- pomohl ti, odreagovat se a odpočinout si,
- uzavřel jednu fázi tvé malířské cesty,
- líbí se ti tak, jak je, i když není perfektní.
Ne všechny obrazy jsou tu od toho, aby byly „vystavitelné“ nebo „bezchybné“. Některé jsou tu proto, aby tě posunuly. A jakmile svůj úkol splní, jsou hotové – i kdyby nevypadaly jako mistrovské dílo. Obraz může mít mnohem více účelů, než si kolikrát připouštíme.
Obraz je hotový, když přestává dávat smysl ho dál upravovat
Děláš tahy, které už nic nepřidávají, začneš vrstvu, kterou pak stejně setřeš, opravíš detail, ale obraz se neposouvá, všechno, co přidáš, působí navíc, nemáš už vlastně žádnou konkrétní potřebu něco změnit…
Tohle jsou signály, které zažívá hodně malířů, ale málokdo jim rozumí. Tohle je moment, kdy tvoje intuice říká: „Dost. Už to stačí.“ Ale hlava si říká, že by to ještě nemělo být všechno. Obraz nemusí být superdetailní a extrémně propracovaný, aby byl krásný. Technický perfekcionismus není zárukou úspěchu a ne vždy obrazu prospívá.
Obraz je hotový, když „dýchá“ a „mluví“
Řada lidí se dívá na technické provedení, detaily a hledá v obraze chyby. To nejdůležitější ale není propracování jednotlivých částí a detailů, ale obraz jako celek. Tohle je velmi jemný, ale spolehlivý test…
Odstup a zeptej se sám/sama sebe:
- „Působí obraz dobře jako celek? Ladí spolu všechny části, nebo některé nesedí?“
- „Nepůsobí přehuštěně nebo zmateně? Je tam určitý hlavní bod, který poutá pozornost, nebo je na něm až moc různých zajímavých vjemů, že člověk neví, na co koukat dříve?“
- „Není zbytečně zahlazený, přehnaně polochý a bez textury?“
- „Má světlo, stíny a určitou znatelnou polaritu mezi nimi? Dodává světlo a stíny obrazu určitou atmosféru (nemusí být přehnaná)?“
- „Je vzdušný a svěží, není přetažený, přemalovaný a překombinovaný?“
- „Má určtiou rovnováhu a tím i harmonii?“
- „Fixuje pohled a „nutí“ člověka se na něj dívat?“
- „Vyvoválá ve mě obraz nějaké emoce (klid, radost, pozitivní energii, melancholii, teplo, zimu, atd.) podle záměru?“
Když obraz začne působit „těžce“, je to často tím, že jde malíř za hranici, kde už měl skončit.
Obraz je hotový, když ho chceš podepsat
Jednoduché pravidlo: Jakmile máš chuť ho podepsat, je to ono. Ne proto, že je dokonalý, ne proto, že už nemáš sílu pokračovat, nebo se ti nechce, ale protože se za něj můžeš postavit.
Podpis je symbol… „Takhle jsem to chtěl/a. Takhle jsem to cítil/a. A takhle to nechám.“ Pokud si říkáš „ještě ho podepisovat nebudu, co když budu chtít něco upravit“, tak obraz ještě není „podle tvého gusta“. Jakmile si řekneš „Jo, pod to se s klidem podepíšu“, znamená to, že máš hotovo.
Obraz je hotový, když ti řekne: „Stačí.“
Každý obraz má moment, kdy tě prostě „přestane volat“. Pokud v myšlenkách utíkáš k tomu, že ho ještě musíš „nějak“ doupravit, pak ještě není hotový. Ale pokud se k němu už v myšlenkách nevracíš a jen se jím „kocháš“, pak máš hotovo a „stačí“. Najednou víš, že kdybys pokračoval/a, nebudeš ho vylepšovat — jen přepíšeš to, co je na něm nejhezčí.
A tohle je důležité – obraz a hlava v tomto případě dají jasně najevo „stop“. A tvým úkolem je to respektovat.
Proč to celé souvisí i s malířským profilem
Každý typ malíře má jiný způsob, jak pozná, že je obraz hotový:
- Technický perfekcionista musí často skončit dřív, než by sám chtěl a může mít problém s přemalováním.
- Intuitivní chaotik se učí dávat obrazu „závěrečnou tečku“, může mít problém obraz „nedokončit“.
- Minimalista má hotovo dřív, než očekává okolí, protože se mu to takto líbí.
- Maximalista potřebuje uzavřít obraz podle energie, ne podle detailů.
- Pomalý vychutnávač dokončuje v klidu a dlouho.
- Rychlý dobyvatel dokončuje v „zátahu“ a co nejdříve, aby měl obraz energii.
Žádný způsob není špatně – všechny jsou správně, když ladí s malířovou přirozeností.
Pokud chceš zjistit, jak vypadá tvůj malířský profil a jak vypadá tvoje přirozená cesta, udělej si malířský test.
👉
Pomůže ti pochopit, co konkrétně pro tebe znamená „hotový“ obraz.
A ještě něco důležitého…Nejde o dokonalost, jde o soulad
Dokončený obraz není ten, který je perfektní. Ale ten, který s tebou ladí a je tvůj. Možná si teď říkáš, že je to trošku „ezo“, ale já tím nic takového nemyslím. Myslím takový ten pocit „to je ono“ i když nejde o technickou dokonalost nebo extrémní propacovanost.
Když je obraz v souladu, tak nese tvoji energii, poutá pozornost (nikoli okatě, ale spíš klidně), nepřetahuješ ho, ani mu nic nechybí, nemáš o něm pochybnosti, jsi si jím jistý/á. To je hotovo.
Jeden příklad za všechny, že obrazy nemusí být extrémně propracované, aby byly krásné, je malíř, kterého možná z internetu znáš. Vystupuje pod názvem „Jim Musil painter“. Jeho obrazy nejsou extrémně propracované, ale má podchycené základy malby krajin. Proto mu méně detailní malba funguje. Jeho obrazy jsou energické a „svěží“. Pokud bych jeho malbu srovnala s mojí, pak já maluji na tři zóny – rozblokování, modelování, detaily. Pokud bych obrazy končila někde na pomezí propracovanějšího rozblokování, nebo méně detailního modelování, pak by to odpovídalo jeho stylu malby. Je podstatná ale jedna věc – on takto maluje záměrně, nikoli proto, že by dále nevěděl, co má dělat. Je to jeho záměrný styl malby.
Příběh dvou mých obrazů
Chci ti ještě povědět příběh dvou mých obrazů – první bude obraz, k jehož dokončení došlo dříve, než jsem čekala, druhý je můj poslední obraz, který jsem dokončila v době, kdy už jsem věděla, jaký je můj malířský profil…
Obraz „Pohled na hory přes pole“
Někdy obraz dokončíme ještě dřív, než jsme čekali. Což byl případ právě tohoto obrazu. Vím, že mohl být mnohem detailnější a propracovanější, ale když jsem ho domalovala do této fáze, zalíbil se mi natolik, že jsem si řekla „to už stačí“. Má svoje kouzlo i takto „nedokončený“.
Původně pracuji tak, že pozadí je nejméně detailní, a popředí je nejdetailnější část obrazu. V tomto stavu, který já už beru za konečný, jsem malovala vše přibližně stejně detailně. Kdybych ještě pokračovala a malovala detaily do popředí, poutalo by příli pozornost. Jenže mi se zalíbilo, že v této fázi poutají pohled spíše hory v pozadí. Nechala jsem to tedy takto. Více informací, jak jsem tento obraz malovala najdeš v samostatném článku.
Obraz „Energie vody“
Obraz s názvem „Energie vody“ je můj poslední. A malovala jsem ho v době, kdy mě napadla malířská typologie, která mi ukázala, kdo jsem já jako malíř. Malovala jsem ho už ne jako technický perfekcionista, ale jako strukturovaný kreativec, který pojí minimalismus s maximalismem.
Jak jsem poznala, že je tento obraz hotový? Dala jsem na to, aby části ladily, ne aby byly dokonalé. Pustila jsem ke slovu svůj pocit, ne perfekcionismus. Pokud bych stála o co nejrealističtější provedení, pak bych ještě v malbě pokračovala. Jenže já dbala na to, aby jednotlivé části ladily a abych měla dobrý pocit z každé části i celku. Což se stalo právě v této fázi malby. Líbí se mi energie tohoto obrazu a tak už nemám potřebu dále pokračovat. Cítím, že je hotový. Brzy se o něm rozepíšu v samostatném článku.
Shrnutí – jak poznáš, že je obraz hotový
Pojďme si to tedy shrnout. Tvůj obraz je hotový, když:
- Nemáš potřebu vlivem nejistoty přidávat další tahy.
- Při pohledu na něj cítíš klid, ne napětí.
- Obraz splnil svůj účel.
- Nevidíš smysl v tom, ho dále upravovat.
- Obraz „dýchá a mluví“.
- Chceš ho podepsat.
- Řekne ti „už stačí“.
- Ladí s tebou a tvojí energií.
Splňuje-li obraz tyto body, pak víš, že je hotový.
Věřím, že ti tento článek pomohl a že teď už poznáš, kdy máš s malbou přestat. Záleží ale ještě na jednom podstatném kritériu a tím je to, jak dlouho obraz maluješ. Maluješ-li ho déle, než pár měsíců a tvé schopnosti se posunou dále, můžeš mít za čas pocit, že obraz potřebuje další tahy a to je v pořádku.
Teď už se spolu ale zase rozloučíme a doufám, že se sejdeme zase příště. Měj se krásně.
Hanka
0 komentářů