Vítejte u dalšího článku. Tentokrát si rozebereme 5 bodů, které mi pomohly při malbě obrazu „Řeka lemovaná stromy“. Jak už jsem zmiňovala v některém z předchozích článků, u obrazů, které budu chtít v budoucnu prodávat, neplánuji ukazovat celý postup malby krok za krokem. To je právě případ obrazu „Řeka lemovaná stromy“, který bude prvním obrazem, který chci v budoucnu prodávat. Nicméně i přesto ho využiji k tomu, abyste se dověděli něco užitečného. Tím bude 5 bodů, které mi pomohly při jeho malbě. Jdeme na to…
1. Předloha
Prvním a obrovsky důležitým bodem, je samozřejmě předloha. Už mnohokrát jsem zmiňovala, jak je předloha důležitá a jak moc ovlivňuje výsledek mojí malby. Troufám si tvrdit, že kdybych nepoužila fotografickou předlohu, kterou vidíte níže, pak by obraz nevypadal tak reálně, jako ve výsledku vypadá. Je totiž velmi těžké a možná i nemožné, „vymyslet“ všechny detaily ve své fantazii, zejména také barvy, které potřebuji pro malbu namíchat.
Předloha mi pomohla při:
- rozblokování obrazu – jak barevně, tak proporčně,
- zachycení a pro respektování světla a stínu – jak barevně, tak co se kontrastu a umístění týče,
- zachycení barevné rozmanitosti,
- malbě detailů – co má být detailní a co ne a jaké detaily mám namalovat,
- rozhodování, jaké štětce použiji.
2. Znalosti o míchání barev
Druhým důležitým bodem jsou znalosti, týkající se míchání barev. Pokud bych neznala základní principy míchání barev, a které barvy spolu zkombinovat tak, abych vytvořila širokou škálu např. zelených odstínů, kterých je v předloze spousta, nedosáhla bych potřebného reálného výsledku. O tom už jsem se zmiňovala také v článku „Doporučuji malovat jen s primárními barvami?“. Při malbě obrazu „Řeka lemovaná stromy“ jsem využila pro míchání zelených odstínů jak kombinací modré a žluté barvy, tak kombinace zelené a hnědé, zelené a okrové, zelené a žluté barvy. Tím jsem si namíchala velké množství odstínů zelené.
Znalosti o míchání barev jsem využila nejen pro míchání zelených odstínů, ale prakticky pro namíchání jakékoli barvy předlohy. Jediné dvě barvy, které jsem použila rovnou z tuby bez jakéhokoli domíchání, byla barva bílá a černá. Všechny ostatní barvy jsem si namíchala, protože barva přímo z tuby neodpovídala předloze. Proto je tak důležité, naučit se barvy míchat.
3. Oprava „chyb“ okamžitě
Další věcí, kterou jsem se řídila, bylo to, že jsem jakékoli chyby nebo zvažované změny, udělala okamžitě, a nečekala jsem, až jak to dopadne. Mám na mysli nejen změnu barvy na vhodnější, ale také třeba opravu proporcí. Uvedu dva konkrétní příklady z malby.
Jako první jsem přemalovávala oblohu, i když první obloha, kterou jsem namalovala, vypadala opravdu reálně. Proto jsem také v tomto bodě dala slovo „chyb“ do uvozovek. Nešlo totiž o chybu v pravém slova smyslu, protože obloha, kterou jsem namalovala, vypadala dobře. Jenže já chtěla, aby opravdu odpovídala předloze a tudíž jsem musela část oblohy přemalovat, i když už jsem měla namalovány zadní levé stromy. Rozhodla jsem se, že obraz tedy přemaluji a do levé části oblohy jsem přimalovala ještě určitý „opar“ teplého letního dne. Pak jsem teprve byla s oblohou na sto procent spokojená a pokračovala jsem dále.
Druhou „chybou“, kterou jsem opravovala, byly proporce zadních stromů na horizontu. Původně jsem je namalovala nižší, nicméně mi to pořád nesedělo. Kdybych je nechala nižší, musela bych je namalovat méně detailně a tím by působily vzdáleněji, než ve skutečnosti byly. Udělala jsem tedy to, že jsem je namalovala vyšší, detailnost jsem nezměnila a tím jsem je opticky přiblížila více do popředí, hned za řeku.
Jaké znalosti jsem při opravě druhé chyby využila?
Byly to tyto:
- znalost vzdušné perspektivy (vzájemné proporce, barevnost a s tím souvisí také to, jak zachytit hloubku – množství detailů, ostrost, barevný kontrast),
- znalosti o míchání barev právně v souvislosti se vzdušnou perspektivou,
- informace o zákonitostech krajiny (opět vzájemné proporce, umístnění, barevná kompozice).
Proč jsem dělala opravy okamžitě? Kdybych počkala, až jak to dopadne, a nakonec se rozhodla pro změny, musela bych přemalovávat obrovskou část obrazu, čemuž jsem se chtěla vyhnout. Ušetřila jsem tak nejen čas, ale také množství použitých barev. Kdybych „chyby“ neopravila, mohl by i přesto obraz vypadat dobře, ale já nechtěla riskovat.
4. Upuštění od běžných očekávání
Další výzvou pro mě bylo upuštění od mých běžných očekávání. Uvedu opět konkrétní příklad. Kdybych důkladně nesledovala předlohu a řídila se svými naučenými běžnými očekáváními, ani ve snu by mě nenapadlo, že bych např. na malbu levého břehu řeky a mokrého písku, použila fialovou barvu. Pokud bych se řídila svými „běžnými očekáváními“, pak bych předpokládala, že mokrý písek má tmavou okrovohnědou barvu a určitě by mě nenapadlo, že může být lehce dofialova.
Další běžné očekávání je třeba to, že barva řeky je modrá. Opět tím, že jsem od toho upustila a řídila se přesně předlohou, namalovala jsem velký kus řeky hnědozelenou barvou, právě vlivem odlesků stromů ve vodě, barvou vody a dna. Kdybych zapomněla na předlohu a řídila se fantazií a svými „běžnými očekáváními“, použila bych na odlesky spíše tmavou modrou barvu a možná trochu zelené na odrazy keřů a stromů kolem, ale rozhodně by mě nenapadlo použít barvu jinou.
S tím souvisí také další bod a tím je…
5. Nedržela jsem se svých zajetých stereotypů
A nejen stereotypů týkajících se barev, jak jsem popsala v předchozím bodě, ale také stereotypů týkajících se např. použití štětců. Co tím myslím? Vysvětlím…
Dříve jsem si myslela, že na každý prvek krajiny (strom, les, horu, mrak, atd.), použiji pokaždé stejný typ štětce, že se naučím, který je nejvhodnější, a mám vystaráno. Takto to ale nefunguje, nebo lépe řečeno, nemusí to fungovat pokaždé. Opět uvedu příklad konkrétně na malbě tohoto obrazu.
Většinou bych malovala stromy na horizontu tak, že bych použila na vršky korun stromů oválný štětec s přírodními štětinami. Což byl můj „zajetý stereotyp“. Mě ale tentokrát během malby napadlo, že bych dosáhla lepšího výsledku, kdybych použila na osvětlené části stromů vějířek, a štětec na detaily. Což si myslím, že mi zafungovalo moc dobře a výsledek se vydařil.
Opustila jsem tedy svůj stereotyp, co se použití štětců týče a přemýšlela jsem ne způsobem „co mi fungovalo doteď a mám to naučené“, ale způsobem „co bude fungovat pro tento konkrétní obraz a tyto stromy, jak dosáhnu nejlepšího možného výsledku“.
Shrnutí
Všech těchto pět faktorů mělo vliv na konečný výsledek. Je fajn využívat znalosti, které člověk za ty roky získal, ale někdy se vyplatí vystoupit ze svých zajetých kolejí (v tomto případě to pro mě bylo použití štětců).
Posledních pár měsíců jsem se více soustředila na získávání informací, než na malbu a právě tyto nové informace jsem se snažila na maximum využít při malbě tohoto obrazu. Myslím, že se mi to podařilo. Čím dál více se mi osvědčuje to, že je nejen velmi podstatné malovat, ale významnou a neméně důležitou oblastí je také získávání potřebných a užitečných informací. Právě získané informace mohou zkrátit cestu za lepšími výsledky.
Krátká videoukázka:
Pokud vám to dnes ještě nestačilo, koukněte se do seznamu článků a přečtěte si další, nebo se koukněte na videa, která tvořím zde.
Jestli cítíte, že se chcete do krajinomalby akrylem vrhnout po hlavě, začněte tím, že si ZDARMA stáhnete průvodce „OBJEVTE, KTERÁ MALÍŘSKÁ CESTA JE PRO VÁS“.
Pokud chcete získat všechny informace podstatné pro krajinomalbu akrylem, pak je pro vás kompletní placený balíček „Ovládněte krajinomalbu akrylem“, který zahrnuje práci s pomůckami, práci s předlohou, oblast míchání barev, podstatné informace ke krajinomalbě a tvorbě obrazů.
Jestli s malbou teprve začínáte a ještě nemáte vybrané správné pomůcky, hodí se vám „Průvodce výběrem pomůcek“. Díky němu získáte jistotu výběru, nebude vám nic chybět a můžete se s klidem poustit hlouběji do světa krajinomalby.
0 komentářů