Malířská typologie

Když jsem tvořila malířskou typologii, chtěla jsem vytvořit „malířský“ nástroj, který ukáže, jaká je každý z nás osobnost v tvorbě. Abych celou typologii opravdu ověřila, prošla jsem si testem samozřejmě jako první…

A musím říct – výsledek mě nejen utvrdil v tom, kdo jsem, ale také mi ukázal pár míst, kde bych mohla udělat změny, a kde jsem v minulosti dlouho bojovala zbytečně sama se sebou.

Každý malíř někdy zažije období, kdy cítí, že „něco nefunguje“. Maluješ, ale necítíš radost. Chceš tvořit, ale nemáš na to energii. Nebo naopak máš nadšení, ale výsledky neodpovídají tvé představě. Právě tehdy vzniká nesoulad – rozdíl mezi tím, co bysme chtěli tvořit, a tím, co se nám zatím daří.

Tento nesoulad není chyba. Je to jen signál, že potřebuješ upravit cestu – ne cíl. A právě proto vznikla moje malířská typologie: aby ti pomohla pochopit, odkud tento nesoulad pramení a jak se můžeš dostat tam, kam opravdu chceš.

Minule jsme si představili malířskou typologii, dnes se podíváme na 8 dimenzí (vrstev) malířského profilu a malířské tvořivosti, vítejte… Když jsem začala tvořit malířskou typologii, měla jsem jeden hlavní cíl – pomoci malířům lépe pochopit sami sebe, své malování, aby si mohli snadněji vybrat cestu ke svým malířským cílům. Chctěla jsem pomoci těm malířům, kteří v současné chvíli cítí malířský nesoulad se svým současným uměním, které tvoří, a tím, jak by tvořit chtěli.

Během jednoho týdne na mě na internetu tolikrát vyskočilo dělení malířů na začátečníky a pokročilé, tedy podle provně dovedností, že jsem toho už měla plné zuby. Uvědomila jsem si, že na tom záleží až později, až poznáte, kdo jako malíř jste… A nemusíte mít nutně ambice a touhu být profesionálním malířem, můžete toužit jen po zábavě, ale pro každého ta zábava bude něco jiného – pro někoho třeba naprosté malířské flow a tvorba podle intuice, pro jiného určitá struktura, systém a technická dokonalost…

Jak se učíme malovat? Zamysleme se nad tím dnes spolu… Jak se celý malířský svět učí malovat? Malíř objeví své téma, pronikne v něm do hloubky, ovládne ho a začne učit… Na tom není nic špatného, ale jak to pokračuje? Říká „Nový kurz pro začátečníky“, „Nový kurz pro středně pokročilé malíře“, „Kurz Staň se profesionálním malířem“, případně „Neřeš, co se naučíš, přijď si k nám pro neopakovatelný zážitek…“. Opravdu je tohle to, co malířský svět dnes potřebuje? Stovky malířů, kteří učí stejně a dělí své „studenty“ či kolegy pouze podle úrovně malířských dovedností? A co když záleží hlavně na tom, jaká jsi osobnost?