Míchání barev jsem se neučila proto, že by to bylo „umělecké“, ani proto, že „by se to mělo“. Učila jsem se míchat barvy proto, že jsem chtěla mít kontrolu, svobodu a respekt k tomu, co maluji. Dnes už vím, že schopnost míchat barvy není jen technická dovednost. Je to jedna z věcí, která rozhoduje o tom, jestli jen malujeme, nebo skutečně tvoříme – jestli jsme malíř nebo umělec.

Tady je 8 (možná i překvapivých) důvodů, proč jsem se rozhodla jít do hloubky…

Jestli se ti nechce číst, můžeš si celý článek poslechnout…

1. Možnost si vybírat

Chtěla jsem mít možnost volby. Přála jsem si vybrat si, jestli bude můj styl realistická barva, nebo jen vlastní namícháné barvy – jejich vlastní pojetí. Chtěla jsem mít svobodu volby.
Chtěla jsem si vybrat:

• Budou moje malby realistické?
• Nebo si vytvořím vlastní barevný jazyk?
• Bude moje krajina věrná realitě?
• Nebo bude interpretovaná jinak, posunutá, osobitá?

Bez znalosti míchání barev žádná skutečná volba neexistuje. Je jen to, co zrovna umím namíchat náhodou. A to jsem nechtěla.

2. Nechtěla jsem být závislá na tom, co prodává obchod

Hotové odstíny jsou pohodlné. Ale jsou to rozhodnutí někoho jiného. Není na tom nic špatného, může to být součást osobitého malířského stylu a pokud malujeme jen odstíny, které koupíme v obchodě, můžeme tak celou svou malířskou tvorbu barevně propojit. I já si teď hraji s myšlenkou, že to jednoho dne zkusím, a uvidím, jestli se mi to zalíbí jako osobitý styl. Ale rozhodně jsem nejdříve chtěla a potřebovala umět míchat barvy. Pokud bych to neudělala, byla bych na barvách z obchodu „závislá“, a to jsem nechtěla.

Chtěla jsem si sama rozhodnout:

• jaká bude moje zelená, šedá, hnědá…
• jaká bude teplota barev…
• jaké budou mé analogické barvy v obraze a kolik jich bude…

Nechtěla jsem být limitovaná sortimentem. Chtěla jsem být limitovaná jen vlastní představivostí nebo vlastními omezeními, která si dobrovolně zvolím jako test. Nechtěla jsem „nemít na výběr“.

3. Chtěla jsem pochopit míchání do hloubky

Nechtěla jsem jen „nějak“ namíchat barvy a nevědět, jak jsem to udělala. Chtěla jsem pochopit proč některé směsi šednou, proč některé barvy ztrácí živost, proč některé kombinace působí přirozeně a jiné uměle, proč mi přidání černé barvy nezaručí tu správnou barvu pro stinnou oblast. Chtěla jsem pochopit, jak můžu ovlivňovat barevnou „teplotu“ obrazů a také jak můžu tvořit barvy pro stín, aniž by obraz působuil příliš tmavě.

Teorie barev pro mě nebyla akademická záležitost. Byla to mapa. Chtěla jsem být schopná namíchat a znázornit cokoli – ne jen to, co mi vyjde, a neumět to zopakovat.

4. Barvy jako součást osobitého stylu

Uvědomila jsem si, že mnoho malířů míchání barev podceňuje. Používají hotové odstíny. Neučí se míchat barvy a míchají křiklavé odstíny, které malbu kazí. Berou barvu z tuby jako hotové řešení a nechce se jim investovat čas do výuky míchání barev.

Jenže barva je jeden z nejsilnějších nositelů identity malíře. Když si míchá vlastní odstíny, tvoří vlastní paletu, buduje rozpoznatelnost, zvyšuje svou konkurenční výhodu, zkrátka se může lišit a nejde „s davem“. Styl není jen tah štětce. Styl je i barevná logika. Alespoň v mém malířském/uměleckém světě.

5. Respekt k přírodě, barevná harmonie a klid

Maluji krajiny a rozhodně je nechci kazit tím, že neumím namíchat barvu. Příroda má obrovskou barevnou jemnost. Žádná tráva není jen „zelená“ a už vůbec ne křiklavě nepřirozeně zelená. Žádné nebe není jen „modré“. Míchání barev pro mě bylo a je formou respektu k tématu, k místu, k atmosféře.

Nejen, že jsem chtěla respektovat přírodu, ale chtěla jsem barvami také dodat svým krajinám barevnou harmonii a klid, což k přírodě neodmyslitelně patří. Chci, aby moje obrazy vyzařovaly pohodu, klid a krásu přírody. A teď nemám na mysli tématicky. I krajina před bouřkou může vyzařovat určitou krásu a klid. To s křiklavými barvami nejde. Příroda má harmonii, která není náhodná. Barvy spolu souvisí. Ovlivňují se a ovlivňují i nás. Když lidé obdivují západ slunce, obdivují barvy, kterými hraje obloha, a kterými se zbarví okolí.

Když mícháme barvy vědomě, můžeme tvořit tlumenost, jemnost, míru kontrastu, atmosféru, prostor. Tohle nelze koupit v tubě.

6. Chtěla jsem dát obrazu víc péče

Míchání barev je pomalejší cesta. Je jednodušší vzít hotový odstín z tuby a jít dál. Ale já jsem cítila, že příroda si zaslouží víc. Chtěla jsem si dát s obrazem práci – pečlivě namíchat barvy, hledat jemné rozdíly, přemýšlet o barvách, zpomalit. Ne proto, že musím, ale protože chci. Je to můj způsob, jak projevit úctu k tomu, co maluji. Krása přírody není rychlá ani povrchní. A já jsem nechtěla, aby takové byly moje obrazy.

Vidím hodnotu obrazu nejen v tom, co znázorňuje, ale také v tom, kolik mu bylo dopřáno péče a pozornosti. Nemám ráda „rychlomalby“, na kterých jde poznat, že už se malíři s obrazem nechtělo dále zabývat. Nemám výhrady proti rychlejší malbě, která je více „svěží“, naopak se mi velmi líbí. Ale rozdíl je právě v záměru a péči. I rychlomalba může vyzařovat péči a záměr, nebo naopak spěch a „odbytí“.

Chci, aby moje tvorba vyzařovala určitý standard a můj postoj k umění, což je pro mě právě péče a to v oblasti míchání barev. Styděla bych se, chtít za obraz desetitisíce, když bych mu nevěnovala péči a to i tu barevnou. Tohle totiž není o barvách, je to také o přístupu k tvorbě.

7. Urychlení malby, větší jistota a méně stresu a chyb

Akryl schne rychle. Když nevíš přesně, co děláš, trávíš čas přemýšlením, opravováním, překrýváním.

Když víš, jak míchat:

• rychleji trefíš správný odstín,
• méně plýtváš barvou,
• nevrstvíš zbytečně,
• máš víc prostoru na samotnou malbu.

Znalost míchání barev mi paradoxně dala více času na malbu a také klidu. Když víš, že dokážeš namíchat jakýkoli odstín, maluješ s větší jistotou. Nejsi v napětí, ani v panice, tvoje malba nezávisí na štěstí a náhodě.

Když se obraz „rozpadne“ nebo vizuálně nefunguje, často to není kompozicí, ale barvou. Schopnost namíchat neutrální tóny, tlumit přehnané barvy, propojit obraz barevně, nebo sjednotit plochu je obrovská výhoda. Bez znalosti míchání se chyby jen překrývají a množí. Se znalostí je opravujeme a snižujeme jejich počet.

8. Přechod od malíře k umělci

Technická dovednost sama o sobě z nikoho umělce nedělá. Můžeme být malíř, nebo umělec. Malíř zvládá techniku a postupy, zná know-how. Umělec tvoří osobitě, se záměrem, využívá techniku ne jako omezení, ale jako prostředek, jak vyjádžit to, co chce.

Přiznám se, že jsem citlivá na malíře, kteří si říkají umělci, ale v jejich tvorbě nevyniká záměr, ale náhoda. Neznamená to, že musí umět vše, ale i to, něco nedělat, např. používat barvy z tuby, by měl být záměr a vlastní rohodnutí, ne mezery ve znalostech z důvodu lenosti. A bohužel to vídám na internetu často. Lidé jsou hrdí na to, že si někdo koupí jejich obraz, aniž by se museli něco o malbě záměrně a cíleně učit, že jim často uniká o čem umění vlastně je. A prodaný obraz z malíře umělce neudělá.

Schopnost vědomě pracovat s barvou je jeden z bodů zlomu, kde se malíř mění v umělce. Když víš, proč používáš konkrétní barvu, a ne jen že „se ti líbí“ — začínáš tvořit vědomě. A já si myslím, že tohle je to, co by měl chtít každý malíř – překročit pomyslnou řeknu a být umělcem, bez ohledu na to, jestli placeným, nebo „hobby umělcem“.

Závěr

Míchání barev pro mě nikdy nebyla jen technická disciplína. Má to pro mě hlubší význam. Míchat barvy byla a je cesta k větší svobodě, větší jistotě, větší autentičnosti, většímu respektu k přírodě, větší osobitosti.

A hlavně — byla to jedna z věcí, které mi umožnily přestat být závislá na náhodě. Protože když chci růst jako malíř a umělec, nemůžu a ani se nechci spoléhat jen na to, co vyjde.

Nakousla jsem, že malíř není vždy automaticky umělec. Chtěla bych se v dalších článcích na toto téma více zaměřit, protože cítím, že je to potřeba. Vidím na internetu spoustu malířů, kteří si na umělce jen hrají. Já sama jsem byla dlouhou dobu jen malíř a myslela jsem si, že to stačí. Teď se snažím, aby se ze mně stal umělec, a poslední dobou přicházím na to, že už jsem umělec více, než jsem předpokládala. Pomohlo mi k tomu i pochopení mého malířského profilu. Pokud vás toto téma zajímá, klidně mi napište do komentáře, jestli chcete sérii článků na toto téma.

A pokud ještě neznáš svůj vlastní profil…:

👉 Tady si stáhni test (PDF):

CHCI TEST

Je zdarma a zabere ti pár minut.

Dnes už je to vše a já se na vás budu těšit zase příště…

Hanka