Malování v souladu neznamená, že to bude lehké…

V minulosti jsme se bavili o malíři s nesouladem jako o počáteční malířské identitě a o tom, že je potřeba hledat soulad mezi malbou a tím, kým jsme. Malování v souladu neznamená, že to bude lehké, ale vydaná energie se zúročí.

Když se mluví o „tvoření v souladu“, často to zní jako něco jemného, plynulého, bez odporu, jako něco „ezo“. Může to evokovat něco jako tvůrčí meditaci, při které barvy samy naskakují na plátno a všechno jde snadno. Jenže realita je jiná.

Tvořit v souladu neznamená, že to bude lehké. Znamená to, že to bude pravdivé a bez zbytečných oklik. A to je mnohem cennější. Dnes si povíme, jaký je v tom rozdíl.

A proč je to pro malíře zásadní? Protože když malíř jedná v souladu se svým malířským profilem, energií, temperamentem a tím, co je mu opravdu vlastní, přichází něco, co je v umění k nezaplacení:

👉 každá vynaložená energie se vrací,
👉 každý krok má smysl,
👉 a každý boj vede k něčemu, co je skutečně naše.

V tom je síla integrity.

Malování v souladu ≠ lehkost. Soulad = smysl.

Někdy totiž mylně předpokládáme, že když najdeme svůj styl, svůj přirozený rytmus, svůj typ, svou cestu… bude to od té chvíle jen snadné, že „to půjde samo“.

Ale:

• intuitivní malíř musí bojovat s přetlakem nápadů,
• technický perfekcionista s tlakem na výkon,
• maximalista s přetížením,
• minimalista s tím, že nevydrží zahlcení,
• pomalý vychutnávač s tím, že se svět kolem hýbe moc rychle,
• rychlý dobyvatel s tím, že chce výsledky hned,
• věčný student s tím, že se pořád chce zlepšit,
• anti-teoretik s tlaky moderní dokonalosti.

Každý typ má své výzvy a své překážky. Soulad není absence námahy. Soulad je absence ZBYTEČNÉ námahy a nikam nevedoucích slepých cest. To je obrovský rozdíl.

Když jednáme proti sobě, energie mizí

Když jednáme v souladu, energie se zúročí.

Možná to znáš 👉 Děláš přesně to, co ti někdo doporučil. Děláš to „správně“. Ale výsledky nikde… nebo tě to totálně vyčerpá. To je typický příznak toho, že jedeš proti svému typu. Energie se vylévá do míst, která ti nepřísluší.

Ale když jedeš v souladu 👉 tvoje úsilí začíná dávat ovoce, každá hodina práce něco buduje, každá dovednost má dopad, každý experiment tě posouvá a tvoje energie se násobí, ne mizí.

A to je zásadní… 👉 Malíř v souladu netráví energii bojem proti sobě. Malíř v souladu investuje energii do tvorby podle sebe, bez ohledu na to, jak těžké nebo lehké to je.

Bojuješ – ale za něco, co je skutečně tvoje

Když jednáš mimo svou přirozenost, bojuješ taky. Ale za něco, co není tvé. Bojuješ za cizí styl, za cizí představu „dokonalosti“, za cizí způsob práce, za cizí tempo, za cizí standardy… A to je přesně důvod, proč to nefunguje nebo vyčerpává.

Ale když jednáš v integritě bojuješ za svůj styl, za svůj růst, za svou cestu, za svou osobnost, za svůj malířský profil, za svou autenticitu. Ano, někdy je to náročné, někdy to bolí, někdy to trvá déle, ale je to tvůj boj a přesně proto stojí za to.

Protože z něj vyroste něco, co je jen tvoje. Něco, co tě stabilizuje jako umělce. Něco, co nezmizí, když odezní motivace.

Když jednáš v integritě, buduješ něco trvalého

Když jednáš v integritě, pak styl, který není tvůj, se rozpadne. Tempo, které není tvoje, nevydrží. Systém, který není tvůj, tě zlomí. Cizí postupy ti vydrží jen chvíli. Ale autenticita? Ta je stabilní. Vydržíš, i když to nebude komfortní.

Malíř, který se opírá o svůj vlastní profil, si buduje základy, které vydrží 👉 vlastní malířský rukopis, vlastní systém tvorby, vlastní tempo, vlastní malířskou identitu, vlastní tvůrčí jistotu a vlastní cestu růstu. A to je to, co nakonec dělá rozdíl mezi malířem, který se roky hledá, a malířem, který roky roste.

Malování v souladu není cesta bez námahy. Je to cesta, kde námaha konečně stojí za to.

A to je možná nejdůležitější věta celého článku. Soulad neznamená, že to půjde samo, že nikdy nevyhoříš, že nebudeš unavený/á, že budeš každý den motivovaný/á, že budeš mít do malování vždycky chuť a bude tě to neustále jen bavit.

Soulad znamená, že tvoje energie má smysl, že tvoje práce buduje tvou cestu, že tvoje úsilí se násobí, ne ztrácí, že každý krok je krokem kupředu, že tvoříš pro sebe, ne proti sobě, že jednáš v integritě.

Malování v souladu není snadné, ale pravdivé, udržitelné, osobité, živé… A hlavně — patří ti. A to je přesně to, co ve své tvorbě chceš.

Zjisti svůj malířský profil a najdi svůj osobitý soulad…

Pokud chceš zjistit, jak vypadá tvůj malířský profil a jak vypadá tvoje přirozená cesta, můžeš si vyzkoušet můj malířský test.

Pomůže ti pochopit, proč některé věci jdou lehce a jiné tě vyčerpávají, a ukáže ti, jak začít tvořit v souladu… ne v odporu. 🎨✨

Pojďme na příklad: když investuješ energii do cizí cesty vs. do té vlastní

Abychom si ukázali, jak výrazně může soulad nebo nesoulad ovlivnit tvoji tvorbu, tady máš příklad…

1) Když si myslíš, že jsi určitý typ (ale nejsi)

Představ si malířku, která si o sobě myslí, že je technický perfekcionista, protože obdivuje malíře, kteří technicky excelují. Má pocit, že „správný malíř“ by měl být precizní, chce, aby její práce působila profesionálně. Slyšela, že bez techniky to nejde a tak se snaží zapadnout do této škatulky.

A teď co dělá:

• kupuje stále více technických kurzů,
• přepisuje své postupy, aby byly „správné“,
• opakuje cvičení, která ji ale nebaví,
• nutí se malovat pomalu a přesně,
• kontroluje každý tah,
• a pokaždé, když jí to nejde, si vyčítá, že je „málo dobrá“.

Vynaložená energie: obrovská. Výsledek: minimální.

Proč? Protože je ve skutečnosti intuitivní chaotička. Její síla je v rytmu, spontánnosti, živosti, emocích — ne v mikrokontrole.

Tedy 👉 bojuje, ale za něco, co není její. Ta energie se nevrátí. Nenasčítá se. Nenosí žádné ovoce. Ztrácí se. Tohle je přesně ten typ boje, který člověka unavuje, vyčerpává a ničí jeho sebevědomí.

2) Když si uvědomíš, kdo opravdu jsi

Nyní si představ, že stejná malířka zjistí, že její typ je intuitivní chaotik. Najednou pochopí, proč jí technické kurzy nešly a nebavily ji, proč se nudila, když měla malovat pomalu, proč potřebuje rychlý rytmus a spontánní tahy, proč ji přísná pravidla dusila, proč ji bavily spontánní přechody a energické tahy, proč jí nikdy nedělalo problém začít znovu.

A začne tvořit podle sebe:

• pracuje v rytmu, který je jí přirozený,
• nečeká na „dokonalost“, ale na moment,
• používá větší štětce, volnosti a gesta,
• nepotřebuje schematizovat, ale hledá proud,
• staví na energii, ne na kontrole,
• a její tvorba konečně začne žít.

Vynaložená energie: stále velká — ale teď jde správným směrem. Výsledek: rychlejší růst, viditelné zlepšení, lehkost, radost, autenticita.

Proč? Protože konečně investuje energii tam, kde má návratnost. 👉 Bojuje — ale za něco, co je její.

A to je přesně ten rozdíl:

• když tvoříš proti sobě, energie se ztrácí,
• když tvoříš v souladu, energie se násobí.

Nepotřebuješ méně snažení. Potřebuješ správně zacílené snažení.

Příklad kompletního malířského profilu – malování v souladu vs. v nesouladu

Před chviličkou jsme si řekli příklad, který srovnává jen jednu úroveň malířského profilu a to míru struktury. Teď si představ, jak velký rozdíl a také nesprávná investice energie bude, když se budeme bavit o kompletním malířském profilu na všech 8 úrovních. To je teprve rozdíl.

Když si malíř myslí, že je jeden profil — ale realita je úplně jinde

Tady je malíř, říkejme mu třeba Daniel. Daniel si o sobě roky myslel, že je „ten lehkovážný, spontánní typ“, který potřebuje hlavně volnost a nadhled.

Myslel si, že jeho malířský profil je tento:
Rozjetý stagnující – Bavič – Intuitivní chaotik – Mix minimalisty a maximalisty – Informační praktik – Samouk – Pomalý vychutnávač – Introvert

Jenže to byla jen maska. Naučené chování. Mylná domněnka o sobě samém. A především reakce na okolí.

Jak vypadaly jeho omyly v praxi?

• Myslel si, že potřebuje spontánnost, ale chaos ho vyčerpával.
• Tvrdil, že chce lehkost, ale vnitřně toužil po hlubším smyslu.
• Říkal, že je introvert, ale ve skutečnosti ho sdílení tajně těšilo.
• Tvrdil, že je „pomalý“, ale ve skutečnosti stagnoval ze strachu, ne z temperamentu.
• Snažil se být bavič, ale uvnitř toužil být někdo, kdo něco dokáže.
• Tvrdil, že je samouk, ale realita byla taková, že zoufale potřeboval popostrčit a trošku vést — jen si to odmítal přiznat.
• Říkal si, že nepotřebuje teorii, ale přitom ho štvalo, že mu unikají důležité souvislosti.

A tady je to nejdůležitější: 👉 Věnoval obrovskou energii tomu, aby „nebyl moc vážný“, „nebyl moc náročný“, „nebyl moc organizovaný“, „nebyl moc vidět“ a aby nepůsobil, že něco chce.

Zkrátka bojoval sám se sebou — a snažil se ztlumit všechno, co bylo jeho skutečnou výhodou.

Skutečný profil byl úplně jiný

Ve skutečnosti byl Daniel:

Hledač jedinečnosti – Hrdina – Strukturovaný kreativec – Minimalista – Selektivní student – Samouk s dopomocí – Trpělivý postupovatel – Malíř sdíleč

A jakmile to pochopí, jeho malířský život se začne měnit…

Jak vypadá jeho nesoulad vs. soulad: úplné srovnání

1) PŘEKÁŽKA: Myslel si, že je „rozjetý stagnující“

→ Ve skutečnosti je Hledač jedinečnosti

Nesoulad: Chaoticky střídá techniky a styly, nic nedokončí, pořád hledá „další nápad“. Myslí si, že stagnuje, protože je líný.

Soulad: Zjistil, že stagnace nebyla lenost — ale to, že hledal něco, co má smysl a co by bylo typické jen pro jeho tvorbu. Nechtěl být kopírovač druhých, ale stavitel toho svého. Jakmile začne tvořit s vizí vývoje svého vlastního stylu, energie se mu vrátí.

2) MOTIVACE: Myslel si, že je Bavič

→ Ve skutečnosti je Hrdina

Nesoulad: Snaží se tvořit lehce, hravě, nenáročně, aby „nebyl trapně vážný“. Ale uvnitř má touhu překonávat limity a tvořit něco, co má dopad.

Soulad: Když přijal, že jeho motivací je posun, výzva, růst, a také touha překonávat překážky, přestal se shazovat. A konečně si dovolí tvořit ambiciózně, překážek se přestane bát.

3) MÍRA FLOW: Myslel si, že je Intuitivní chaotik

→ Ve skutečnosti je Strukturovaný kreativec

Nesoulad: Tlačí se do chaosu, impulzivity a volného experimentování. Ve skutečnosti mu to bere energii — nevidí žádné pokroky a rád by je viděl. Neustále začíná od znovu a říká si „jak budu malovat tentokrát“.

Soulad: Jakmile si nastaví měkkou strukturu (základní plán, kroky, omezenou paletu), jeho tvorba se rozjede. Najednou má řád i prostor — a oba světy mu začnou dobře fungovat spolu.

4) ŠÍŘE: Myslel si, že je „mix minimalisty a maximalisty“

→ Ve skutečnosti je Minimalista

Nesoulad: Kupoval hromadu pomůcek, barev, štětců — protože jinak přece nemůžet dobře tvořit. Trvalo mu, než si vše prozkoušel, myslel si, že musí malovat rozmanitě, na mnoho velikostí pláten, mnoho témat. Jenže tohle ho zahlcuje a zabíjí jeho flow.

Soulad: Zjistil, že když má méně možností, tvoří lépe. Má více času zkoumat hloubku a ne jen povrch. Minimalismus mu sedl — dodal mu klid a přidal čas navíc pro důležité věci.

5) INFORMACE: Myslel si, že je Informační praktik

→ Ve skutečnosti je Selektivní student

Nesoulad: Snažil se „všechno vyzkoušet“ v praxi, aniž by chápal principy. Věřil, že nemusí nic moc umět, stačí znát jen naprosté minimum a výsledky přijdou. Výsledek? Motá se dokola, nic mu pořádně nefunguje.

Soulad: Stačilo si ujasnit, na co sám stačí a co je nad jeho síly, vybrat si pár kvalitních zdrojů a učit se cíleně jen to, co mu dlouho nejde zdolat. Konečně má progres, protože informace dávájí souvislosti, ale nezahltí se.

6) POMOC: Myslel si, že je Samouk

→ Ve skutečnosti je Samouk s dopomocí

Nesoulad: Vyčítá si, že „to přece musí zvládnout sám“. Nevěří, že existují lektoři, kteří by ho nezahltily, ale ukázali mu směr. Ve skutečnosti jen potřebuje dobře položené otázky a zpětnou vazbu, nikoli komplexní přesně dané kroky a úkoly.

Soulad: Jakmile začne vyhledávat podporu v oblastech, které mu dělají potíže, jeho proces se zrychlí o měsíce. Uleví se mu, že na to nemusí být za každou cenu sám.

7) TEMPO: Myslel si, že je pomalý vychutnávač

→ Ve skutečnosti je trpělivý postupovatel

Nesoulad: Myslí si, že je pomalý, protože „mu to trvá“. Zvykl si na toto pomalé tempo postupu. Namlouvá si „až to přijde, tak to přijde samo a já jednou pokročím“. Ale pravda je jiná — je jen opatrný, potřebuje vědět, že pomalé tempo není nutnost a rychlení neznamená „uhnat se“.

Soulad: Když přijme, že jeho tempo nemusí být pomalé ani rychlé — ale promyšlené, trpělivé ale zároveň „odsejpající“, přestane se snižovat a začne růst konzistentně.

8) PROPOJENÍ: Myslel si, že je malíř introvert

→ Ve skutečnosti je malíř sdíleč

Nesoulad: Chce alespoň trošku sdílet, ale bojí se, že to „není pro něj“, nebo že to působí nepatřičně, že se mu budou smát. Sdílení odkládá, se svými úspěchy se nedělí „se světem“ a dusí tak svůj tvůrčí proces.

Soulad: Jakmile přijme, že sdílení je součástí jeho malířské identity, ne něco, za co by se měl stydět, začne si ho užívat — a kontakt s lidmi jeho tvorbu ještě posílí.

Nesoulad ho vyčerpává, soulad ho posune…

Tento příklad ukazuje, jak moc se může malířská tvorba změnit, když:

• přestaneme bojovat proti sobě,
• přestaneme se snažit být tím, kým nejsme,
• a přiznáme si, kým doopravdy jsme.

👉 V nesouladu Dan narůstal stres, stagnace a pochybnosti.
👉 V souladu energie konečně začala pracovat pro něj, ne proti němu.

A přesně o tom je celá malířská typologie — vidět se pravdivě. Ne podle toho, jak působíme navenek, ale podle toho, jak fungujeme uvnitř.

Koukám, že jsem se zase rozjela a článek je dlouhý. Ale věřím, že to stálo za to a je užitečný. Už se spolu tedy rozloučíme. Těším se zase příště…

Hanka