Každý malíř má svou přirozenou tvůrčí povahu. Svůj rytmus, svou energii, svůj styl práce, svou ideální míru struktury, své tempo i své potřeby. A když maluješ v souladu se sebou, malba je zábavná, přirozená, uklidňující, odpočinková. Když maluješ proti sobě, malba bolí, trvá, je „křečovitá“ a stresuje.
Většina malířských bloků, frustrací a vyhoření nevzniká kvůli nedostatku talentu. Vzniká proto, že malíř ignoruje vlastní typologii a snaží se napodobovat někoho jiného. Tady je 5 jasných signálů, že možná maluješ proti své přirozenosti, a co s tím udělat…
1) Malování tě vyčerpává víc než nabíjí
Malba by měla být dobíjením — ne vysáváním (pokud se nebavíme vyloženě o profesi, kde se můžou období střídat). Jistě, i radostná tvorba může být občas náročná, ale nemělo by to být permanentně. Neměla by se stát zdrojem únavy, frustrace nebo odporu. Neměl by to být zkrátka trvalý dlouhodobý stav.
K vyčerpání dochází, pokud:
- se intuitivní malíř nutí do přísných technických postupů,
- strukturovaný kreativec maluje „bez systému“ a ztrácí se,
- pomalý vychutnávač se snaží malovat rychle, aby „stíhal“,
- maximalista se drží minimalismu a dusí svou šíři,
- minimalista se snaží o maximalismus, i když mu není vlastní a zahlcuje se,
- anti-teoretik se nutí do rozsáhlého studia malby, a znudí ho to,
- nedobrovolný samouk si nedovolí pomoci někým zkušenějším a vyhoří,
- atd.
Pokud se vyčerpáváš na více úrovních svého malířského profilu, tedy ve více oblastech, tím je to pro tebe horší a dlouhodobě neudržitelné.
Co s tím? Vrať se k podmínkám, ve kterých maluješ lehce. Polož si otázku: 👉 „Kdy je pro mě malování nejpřirozenější?“ Tohle je tvůj referenční bod.
2) Máš pocit „dělám to správně“, ale necítíš radost
Tohle je tichý, ale velmi výmluvný signál. To, že něco děláme „správně“ ještě neznamená, že je to správné také pro nás. To, co je „správné“ pro to, abychom namalovali krajinu realisticky, ještě nemusí být to „správné“ pro naše umění, pokud jsme intuitivní chaotici a minimalisti k tomu.
Když malíř dělá všechno technicky správně, ale jeho malířská duše je přitom vypnutá, tzn., nemá tam tu vlastní jiskru, většinou:
- následuje cizí styl,
- respektuje pravidla, která k němu nepatří,
- kopíruje strukturu, která mu nesedí,
- maluje pro výkon, ne pro sebe,
- snaží se zapadnout do očekávání ostatních.
Radost mizí, když v obrazech chybí osobnost. Co s tím? Začni používat otázku: 👉 „Co chci já, ne co se má?“ Vrací tě zpět k tvé vnitřní malířské identitě a integritě.
3) Neustále o sobě pochybuješ, ať děláš cokoliv
Někdy nejde o nízké sebevědomí. Někdy jde o to, že se malíř tlačí do nesprávného typu tvorby.
Pochyby často rostou, když:
- si typ „věčný student“ vyčítá, že věnuje spoustu času učení,
- anti-teoretik se nutí do studia teorie, která ho nebaví,
- pomalý vychutnávač si myslí, že by měl tvořit rychle,
- malíř sdíleč se snaží být neviditelný,
- malíř introvert sdílí víc, než je mu přirozené,
- malíř bavič nebo kliďas si myslí, že by měl brát malování seriózněji a měl by mít větší ambice, než jen radost nebo klid,
- kdy malíř chce být malíř profesionál, ale bojí se mířit tak vysoko, protože má pocit, že to nezvládne,
- atd.
Pochybnosti nejsou selhání. Jsou to signály, že nejsi na své přirozené trase. Co s tím? 👉 Nastav si realistická očekávání, která odpovídají tvému typu. A co víc, dovol si být typem, kterým opravdu jsi.
4) Máš pocit chaosu, nebo naopak křečovité kontroly
Pocity kolem malby jsou důležité a jsou významný kompac, který je často přehlížený. Člověk si říká „no mě to nebaví, protože…bych měl/a dělat víc, protože neumím základy, protože…“, každý si může doplnit podle libosti. Pocit chaosu nebo naopak křečovité kontroly souvisí s nevhodně nastavenou strukturou v malování.
Přitom každý malíř má jinou míru struktury:
- intuitivní chaotik potřebuje volnost, jinak ztrácí jiskru,
- technický perfekcionista potřebuje jasné kroky, jinak se cítí nejistě,
- strukturovaný kreativec potřebuje obojí, a najít si vlastní poměr mezi oběma,
- maximalista nesnáší omezení a limity,
- minimalista nesnáší zahlcenost.
Pokud jdeš proti svému nastavení vzniká chaos, nebo naopak přepjatost. Chaos = přílišná volnost pro tvůj typ. Překontrolovanost = přílišná pevnost a „nepružnost“ pro tvůj typ.
Co s tím? 👉 Najdi svůj optimální rámec. Ne příliš pevný. Ne příliš volný. Zkrátka ten svůj. A nastav si ho vědomě.
5) Tvůj styl se pořád mění podle toho, koho sleduješ
A pod tohle bych se mohla obzvlášť podepsat. Když malíř nemaluje ze své přirozenosti, jeho styl není stabilní, vlastně je „nijaký“. Výsledek?
- každý obraz je jiný,
- nemáš svůj rukopis,
- necháš se snadno ovlivnit trendy,
- ztrácíš autenticitu,
- po dokončení obrazu máš pocit, že to nejsi ty.
Tohle není problém talentu. Tohle je problém identity. Malíř, který nezná svůj typ, bere inspiraci jako směrovku. Malíř, který zná svůj typ, bere inspiraci jako koření.
Co s tím? Zeptej se sebe 👉 „Jaký styl by se mi líbil, kdybych nevěděla, jak malují ostatní? „Maloval/a bych takhle, kdybych maloval/a jen pro sebe?“ To je začátek tvé autenticity.
Jak to napravit – krok po kroku
- Poznej svůj malířský profil – Bez něj jen hádáš, co je pro tebe přirozené. Profil ti ukáže, jak opravdu funguješ.
- Přepiš staré představy o tom, „co je správně“ – Co je správně pro technického perfekcionistu, může být destruktivní pro intuitivního tvůrce.
- Vrať se k tomu, co je pro tebe nejlehčí – Tam je tvoje přirozenost a výchozí bod.
- Přestaň se nutit do stylů a metod, které nejsou tvoje – Nemusíš si zvolit styl podle trendů. Tvůj typ už ho v sobě má.
- Začni malovat tak, jak tvoje duše chce, ne jak „by se mělo“ – Tohle je moment, kdy se vrací radost — a začíná autenticita.
Neznamená to, že pak bude malování už jen snadné. Znamená to, že bude ladit s tebou, i když to bude chvílemi náročné a bude ti stát za to, věnovat energii navíc. Tato vynaložená energie pak bude sklízet ovoce.
Pokud chceš zjistit, jak maluješ TY – ne jak bys měl/a…
…můžeš si udělat malířský test, který ti ukáže tvůj vlastní malířský profil na 8 úrovních.
👉
Jakmile zjistíš svůj profil, bude ti hned jasnější, čeho se můžeš s klidem vzdát, a co si necháš. Budeš malovat více podle toho, jak je ti to přirozené. Malování není jen o technicky správné malbě, je to mnohem víc. Obraz ti řadu technických nedokonalostí odpustí, když bude vycházet z tvé autentické tvorby. To ale není výmluva pro to, dělat základní malířské chyby (Článek o malířských chybách tu máme taky). Jen možná některé věci přestanou být vlastně chybou.
Jakmile znáš svůj profil, maluješ podle toho, co dává smysl právě tobě. A ty přestaneš bojovat sám/sama se sebou. Tvořit v souladu se sebou = malovat snadněji. ✨
S tímto se spolu rozloučíme a těším se zase příště. Měj se fajn.
Hanka
0 komentářů