Důvod, proč maluji krajiny

Rozhodla jsem se, že v tomto článku „odtajním“ hlavní důvod, proč maluji krajiny. Tentokrát to pro vás bude oddychovější čtení a ne ryze praktický článek, jaké většinou píšu. Přesto věřím, že si ho rádi přečtete. Povím vám, proč krajiny maluji, i když je daleko jednodušší a rychlejší si určitý výjev vyfotit a pak si jej nechat vytisknout a pověsit na zeď…

Od mala jsem obdivovala krásné krajiny

Když jsem vyrůstala, jezdívala jsem s bratrem o prázdninách k babičce a dědovi na vesnici. Trvalo to až do mých 23 let. Často, i několikrát denně, jsme chodívali na procházky za vesnici do polí s pejskem a koukali na krásný výhled na vzdálená pole a kopce. Bylo to super nejen pro ten výhled, ale člověk si u toho i popřemýšlel. Jakmile jsem měla kolem sebe tolik prostoru, starosti vypadaly najednou menší.

A nebyly to jen procházky. Také výlety na kole po okolí nám umožňovaly vidět, jak krásná je příroda a krajina kolem. Každý den jsme završili večerní procházkou a pohledem na západ slunce. Byla to nádhera, kdo to nezažil, asi nepochopí. Už tehdy jsem si uvědomovala svůj zájem o krajiny.

Důvod, proč mi fotka nestačí

Jak už to tak bývá, vyrostla jsem, vystudovala a začala chodit do práce. Už jsem neměla možnost, tak často k prarodičům jezdit. Nejvíce jsem si uvědomila, jak moc mi to chybí, v době, kdy se mi narodily dcery. Do té chvíle mě ani nenapadlo, jak je bydlení v bytě v tomto směru (pohledů na krásnou krajinu) omezující.

Nicméně jsem si vytvořila „náhražku“ toho, co mi chybělo. Starší dcera měla tehdy 2,5 roku a ta mladší ještě neměla ani rok a já každý večer, po tom, co jsem je uspala, pozorovala západ slunce. Pokaždé to byla krásná a odlišná podívaná, než den předchozí. Žádný západ slunce nebyl stejný.

Pamatuji si, že jsem si častokrát pomyslela, jak je to vlastně škoda, že tak krásné výjevy jsou jenom na chvíli. I když jsem si je mohla vyfotit, přišlo mi to tak nějak málo a nedostačující. Příroda vytváří takovou krásu (a teď nemyslím, jen západy slunce, ale všechno kolem) a my to často přehlížíme. Přitom už se to nebude opakovat nikdy přesně tak, jako v danou chvíli – mraky se pohybují, slunce mění svou polohu, stromy rostou, mění se počasí atd.

Toto se odehrávalo v době, kdy jsem už rok a půl „experimentovala“ s malováním krajin akrylovými barvami. Uvědomila jsem si, že jsem na správné cestě a malování krajin pro mě dostalo nový rozměr – vyjádření určité úcty a respektu k přírodě. Hotový obraz je pro mě takovým důkazem toho, jak umí být příroda kolem nás krásná.

Tvorba obrazu zabere mnohem více času, než jen fotografie

To vše je hlavní důvod, proč mi fotografie například už zmiňovaného západu slunce prostě nestačí. Přijde mi to málo. I když si už zmíněný západ slunce vyfotím, jen to jen procento z celé tvorby obrazu, je to předloha. Při jeho tvorbě totiž vybírám vhodný formát plátna/překližky, šepsuji, rozvrhuji kompozici, hodiny maluji podle vytvořené fotografie, a na závěr lakuji. Poté vznikne „produkt“ – obraz, který může někomu dále dělat radost a také si ho na konec vyfotím. Je to daleko víc práce a pozornosti, věnované určité krajině/výjevu v daný moment, než „jen“ vytvoření fotografie.

Ještě jednu výhodu má obraz na rozdíl od fotografie – můžu si přidat, co se mi zlíbí – zvíře, chaloupku, posed, loďku, zkrátka cokoli, co budu chtít.

Měla jsem to tak celou dobu, co jsem toužila malovat?

Nabízí se otázka, jestli jsem začala malovat právě kvůli tomu, o čem v tomto článku píšu (určitému respektu a obdivu k přírodě). Nejprve asi ne, tedy ne vědomě, možná podvědomě ano. Původně jsem prostě jen chtěla malovat krajiny jen tak pro radost, žádný hlubší význam v tom nebyl.

A proč jsem se tehdy zaměřila na krajiny? Nic jiného mě nelákalo – např. portréty, květiny, zvířata (i když pejska jsem jednou malovala jako dárek). Chtěla jsem si vytvořit obraz krajiny na zeď přesně podle svých představ a zútulnit si tak byt.

Později se další důvody začaly nabalovat – moc mě to bavilo a chtěla jsem se zlepšovat, začala jsem si psát, co všechno už umím (abych si to připomněla a posunulo mě to dále) a bylo toho tolik, že vznikl eboook „Krajinomalba akrylem ve 12 krocích“ a tento blog. Také kapacita mých zdí je omezená, takže jsem se rozhodla, že v brzké době začnu obrazy prodávat, aby mohly dělat radost i někomu jinému, než jen mě.

A jaký je váš důvod malování krajin? Klidně mi napište do komentáře a já si to moc ráda přečtu…

Pokud vám to dnes ještě nestačilo, koukněte se do seznamu článků a přečtěte si další, nebo se koukněte na videa, která tvořím zde.

Jestli cítíte, že se chcete do krajinomalby akrylem vrhnout po hlavě, začněte tím, že si ZDARMA stáhnete průvodce „OBJEVTE, KTERÁ MALÍŘSKÁ CESTA JE PRO VÁS“. V tomto průvodci probírám cestu samouka a výuky malby podrobněji.
Pokud chcete získat všechny informace podstatné pro krajinomalbu akrylem, pak je pro vás kompletní placený balíček „Ovládněte krajinomalbu akrylem“, který zahrnuje práci s pomůckami, práci s předlohou, oblast míchání barev, podstatné informace ke krajinomalbě a tvorbě obrazů.

Jestli s malbou teprve začínáte a ještě nemáte vybrané správné pomůcky, hodí se vám „Průvodce výběrem pomůcek“. Díky němu získáte jistotu výběru, nebude vám nic chybět a můžete se s klidem poustit hlouběji do světa krajinomalby.